Na Vánoce nám Ježíšek nadělil krásnou knihu Adele Faber, Elaine Mazlish Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly – nakladatelství albatrosmedia.cz. Zatím jsem stihla přelouskat jen první 2 kapitoly.

Knížka je skvělou kombinací pracovního sešitu s mnoha příklady a ukázkami. Jste doslova donuceni se zapojit, jako byste byli přítomni na kurzu.

Hned jsem využila novou věc, se kterou jsem si dosud nevěděla rady.

Představte si situaci, kdy za Vámi přijde Vaše dítě, ať už je to čtyřletý Kubík nebo 13ti letá slečna a vysloví své přání, které jim v daný moment nemůžete nebo nechcete splnit. Jak to udělat, aby dítě mělo dojem, že mu přání splnit chcete a nejdete proti němu.

Tak nejdříve Kubík:

Místo vysvětlování a logiky…

  • Mami, já chci ty medvídkové sušenky.
  • Miláčku, ty jsme včera snědli.
  • Ale já je mám rád.
  • To je fajn, že je máš rád, ale už jsem ti řekla, že je teď nemáme, protože jsme je včera snědli. Dám ti přesnídávku, jo.
  • Já nechci tu přesnídávku, jak chci sušenky ..a spustí se křik.. Tady už nejde o sušenky, ale o jakési principy:-)

..splňte přání alespoň virtuálně

  • Mami, já chci ty medvídkové sušenky.
  • Ty, co jsme měli včera, viď. Taky ti tak chutnaly?
  • Jo, mami, dáš mi je dneska zase?
  • Taky bych si je dnes dala, ale včera jsme je snědli.
  • Já je ale chci i dneska.
  • Kéž bych měla kouzelnou hůlku a mohla je přičarovat do naší spíže. To by bylo super je tam zase mít. Jenže nejsem kouzelnice:-( Ale víš co, můžu ti dát přesnídávku, než se třeba naučím kouzlit.
  • Tak jooo:-)

Totéž pak funguje i na starší děti. Já teda nemám zatím vyzkoušeno na teenagerech, ale na svých rodičích, což je někdy totéž:-)))

A o co tady šlo? Hlavně o to, že nejdete proti tomu druhému, nepopíráte jeho přání a už vůbec nevysvětlujete tisíci slovy, proč že vlastně nemáte ty sušenky doma. Okamžitě sdílíte jeho pocit a přání, jen prostě dodáte, že v danou chvíli není ve vaší moci, přání splnit.

Tak jednoduché a musela mi to říct až tahle knížka:-)