Dnes ráno se náš Max přiřítil do kuchyně ke stolu a už už si sedal.

Já: Dobré ráno, ty už máš asi velký hlad viď. Pojď si nejdříve ale trochu vypláchnout pusinku.
Max: Ne, já umyju až sním snídani.
Já: Víš ale přece, že přes noc máš v pusince takové breberky, které ti v puse dělají nepořádek.
Max: Chvíli kouká a přemýšlí, vypadá to, že jídlo je silnější než breberky v puse. „Já aspoň napiju, maminko“
Já: Dobře, je to tvé rozhodnutí. Kdybys chtěl pomoct se zoubkama a breberkama, řekni mi. Pokud chceš pít, prosím tedy posaď se ke stolu (pomáhám odsunout židličku, aby chápal, že si nedělám srandu)
Max: Najednou se otočil a s hláškou “ Já běžím radši umýt zoubky maminko“ odchvátal do koupelny.

Doma pořád zkoušíme, testujeme a praktikujeme komunikaci a výchovné přístupy, které už byly popsány v nejedné knížce zahraničních autorů a které se u nás třeba věnuje Katka Králová a program nevychova.cz. Nejlepší na tom je, že to funguje mnohdy jak na spínač. Sama zůstávám často s pusou otevřenou. Přitom stačí opravdu málo. Jasně, jsou i chvíle, kdy člověku nervy ujíždí a ne a ne sladit své potřeby s potřebami dítěte, ale většina hašteření a dohadování je opravdu zbytečná a nikam nevede.

Okénko zubaře: ráno se mají dle nových poznatků čistit zoubky opravdu před jídlem, protože přes noc na zubech vzniká plak (působení bakterií). Očištěním se zbavíme právě bakterií, které by se jinak s příchodem jídla množily dále. Stačí vodou, pasty nejsou pro děti vhodné, popř volte přírodní pasty.