Automaty v nás

Sladit program pro děti s počasím, našimi potřebami, jejich potřebami a pohodou je někdy náročné. Člověk – rodič mnohdy jede na setrvačník či je duchem mimo a z pusy nám pak směrem k dětem nebo dokonce i k partnerovi lezou různé věci. Musím se přiznat, že posledních pár měsíců jsem nějak vnímavější na vnitřní automaty nás všech. (Vzpomenu si vždycky na jeden z dílů How I met your mother, kde se všichni začali koncentrovat na to, co často říká ten druhý:-) S manželem se doma dokonce už několik měsíců opravujeme navzájem.:-)

V praxi to vypadá tak: Sedíme u večeře a děti už jsou po jídle. Začnou poskakovat po gauči a u toho výskat. My jsme po celém dni samozřejmě už trochu unavení (znáte to:-) a  aniž bychom si to uvědomovali, tak jeden z nás téměř vždy řekne: „Potišeji, ne tak hlasitě, pod náma bydlí sousedi.“ nebo „Neskačte“ Druhý se začne usmívat a udělá takové to „ehm ehm„. Načež se první chytne za hlavu a uklidní se hlubokým nádechem a výdechem. Řekl to totiž automaticky aniž by si pořádně uvědomil význam. Většinou jde o to, že daná situace nějakým způsobem dospělého ruší.

Většinou jde o věci, které bychom jako malí nejraději dělali také. Tak proč je najednou svým dětem zakazujeme:-)

Většinou se nám v hlavě rozsvítí majáček a dokonce i jakýsi vnitřní ohled na druhé (sousedy, babičku, pořádek v restauraci, úcta k majetku cizích apod). Mnohdy je to výtka vyvolaná naším nekomfortem. V danou chvíli prostě zpozorníme, nastražíme uši. Sami to nechceme, prostě se to děje. Jsou to jakési naprogramované vnitřní automaty. Možná něco, co jsme slýchávali a slýcháváme v okolí. Každopádně je to až legrační.

Na první pohled si řekneme: OK, dělám to přece, abych ho ochránil/a a omezila riziko napáchaných škod, zranění či pravidel (které stanovil kdysi kdosi). Jenže už zapomeneme dítěti sdělit naše emoce a strachy. Jak pak může tříleté dítě chápat, že nemá lézt na trávu, když u dědy na zahradě po trávě běhat může?

Sepsala jsem si pár takových nejčastějších „automatů“, které slýchávám nebo dokonce sama ještě používám. Mnohé z nich – při hlubším zamyšlení- můžeme úplně vynechat, jde o klišé a omezují človíčka zbytečně. Pokud přeci jen chceme použít, tak lze zvolit jiné možnosti vyjádření (věty v závorkách,  v podstatě jde o skutečné důvody oné výtky či zákazu)

Nechoď na tu trávu (v parku – strach, že se na nás někdo bude zlobit /pozor jsou tam klíšťata) – Optimálně dopředu natřít repelentem a trávu neřešit:-) nebo (pokud je to zámecká zahrada) zvolit pozitivní řešení: Půjdeme radši po chodníku, aby se tráva nepomačkala.

Nelez tam, spadneš (průlezka, schody, zídka, strom). Co se nestane? No jasně že spadne, vždyť jsme mu to právě řekli, že má spadnout. (Mám o tebe strach. Buď opatrný. Počkej, vyzkoušíme to spolu. Soustřeď se. Zvládneš to. )

Pomalu! (Bacha, z toho kopce to bude rychlé. nebo Buď opatrný/á)

Nešlapej do té kaluže. (Máš nové boty, umažeš se a já to pak budu muset řešit a to se mi nechce. Obejdeme tu kaluž, jo?)

Necákej tady vodou (Když bude voda na zemi, musíme ji pak utřít. nebo Nemám ráda, když je tady moc mokro, klouže to pak a mohli bychom spadnout.)

Jez lžící. (U malých neřešit, později: Dělá se to tak. Je to praktické a neupatláme se.)

Pššššššš. (Jé, ty jsi asi nadšený/a. Poslouchám tě, můžeš mluvit klidně tišeji.)

Zahoď ten klacek. (Buď opatrný na sebe i na ty okolo tebe.)

Sandálky si nechej na noze, bosky chodit nebudeš. (Nechce se mi teď ti zase zouvat boty. Bojím se, že šlápneš na včelu/střepy.)

Nekřič tolik (Fakt to nechci poslouchat. nebo Ruší to ostatní. (popravdě mám strach, že se na nás bude okolí blbě dívat)

Nedupej (Vadí to sousedům. Ruší to mě. Třese se nábytek. Zkusíme teď chodit po špičkách.)

Obuj si ty papuče nebo nachladneš. (Tady těžko nahradit, protože nachlazení od noh je méně pravděpodobné, když je teplo)

Jez to i s tím chlebem (Vadí mi, že jíš jen tu šunku, nemám tolik šunky. Nebo se přenastavte, že šunka se může jíst samotná a je tok ok).

Převlékni si pyžamo. (Vadí mi, že se v pyžamu válíš po zemi a pak v posteli. Ale to je vlastně fuk.)

Ještě pro legraci partnerské automaty:

Nic se neděje (Nevím, čím začít, je toho víc)

Musíš zase na ten trénink/pořád tolik pracovat? (Potřebovala bych být chvíli s tebou./ Potřebovala bych, abys mě na chvíli vystřídal u dětí)

Ses dneska blbě vyspala, co. (S čím ti můžu pomoct?)

V hlavě vám při sexu běhá: Co když se mu/jí nechtělo, byl/a unavený/a. nebo Jsem trochu zpocený, to se jí asi nebude líbit. (Zeptejte se nebo to neřešte, druhá strana přece umí mluvit a řekla by vám, kdyby bylo něco špatně)

A co dalšího Vás napadá?:-) Jaké automaty používáte vy nebo slýcháváte okolo sebe. Co používají vaši rodiče nebo prarodiče?