Bít či nebít? Já raději zalévám semínka

Sledujete taky diskuzi okolo (ne)zákazu fyzických trestů?
Jak se na tresty všeho druhu díváte?

Jste pro zákaz fyzických trestů?

Přemýšlíte, co místo trestů a zákazů používat?

CO JE VLASTNĚ TREST?

„Působení rodiče (autority) směrem k dítěti, s cílem dát mu najevo nevhodnost jeho chování…“ (to by asi šlo), + „přináší vychovávanému omezení některých jeho potřeb, nelibost, popřípadě frustraci…“ (to už je horší).

Lidé se k trestání schylují od nepaměti.

Když se podíváte zpět o sto let, bylo běžné používání fyzických trestů a třeba i odepření jídla, odebrání obuvi apod. Děti běžně klečely na hrachu, v koutě. Tátové vytahovali opasky a učitelé rákosky.

Naše generace zažívala ještě facky, vařechou přes záda, zákazy jít ven, zákaz televize nebo nekonečné proslovy rodičů o tom, že z nás vyrostou popeláři, když se nebudeme učit.

FYZICKÉ TRESTY

Popravdě, chtěli bychom, aby nám šéfka strhla plat, nebo dokonce dala facku za neúmyslnou chybu v protokolu? Nejspíš NE.

Jenže vysvětlujte malému dítěti, že když ho srazí auto, bude to hodně bolet nebo že házení hračkou spěje k její destrukci.
Možná také, jako já, vnímáte rozdíl mezi násilím (cílené ubližování, zranění, vědomí bolesti druhého) a směrováním chování. Protože hrubé násilí na dětech je něco jiného než fakt, že dítě vběhne do cesty a máma ho strhne silou z cesty „dávám ti vědět, že tohle ne“.

V přírodě chytí lvice své mládě do zubů a mírně ho zatahá, když leze tam, kam nemá.

HRANICE JE VŠAK TENKÁ

Jenže ta hranice mezi násilím a směrováním chování je velmi tenká. Navíc fyzicky trestající je v tu chvíli vlastně sám velmi oslaben (labilní), proto volí útok (trest).

Bohužel naše společnost reaguje stále nejlépe na řízení zvenčí formou zákazu (zákaz fyzických trestů), příkazu, strachu. Namísto vlastního sebeřízení. 

Tohle se však děje jako důsledek výchovy formou trestů a odměn:-) Takže jsme v začarovaném kruhu.

Jenže jakýkoliv diskutovaný společenský zákaz „trestání“ sám nevyřeší fakt, že tresty budou dál probíhat, jen trochu více skrytě. Dokud dospělí nebudou mít nástroje a zralost dělat to jinak.

JAK NETRESTAT?

• znát vlastní hodnotu a dokázat naplnit vlastní potřeby (Samostatné děti – svobodnější rodič)
• netlačit na sebe ani na děti (Ochoč svůj strest a obnov síly)
• učit se komunikovat se sebou, dětmi, partenrem bez souzení, srovnávání, slovních útoků (Hýčkací komunikace)
• vyzkoušet si, jak fungují důsledky namísto trestů (Minikurz Tresty nebo důsledky)
• umět pracovat s vlastními emocemi a vcítit se do druhých (Emoční karty)

JAK TO MÁM JÁ

Sama si pamatuju, co je to dostat pěknou facku s otiskem na tváři. 
Znám taky zákazy chození ven, roztrhané sešity nebo vařechu u psaní úkolů. 

U svých dětí jsem se učila netrestat – vrátit důvěru nejdříve sobě (což trvá) a pak ji dát dětem. Ač na zadek nejednou dostaly. A bylo to přesně tehdy, kdy jsem nevěděla, jak jinak nebo když šlo třeba o reakci na vběhnutí do cesty a jednou před lety, kdy jsem bouchla jako papiňák – to byla naštěstí po ruce židle místo dětí. Na tu židli už si pak nikdo nesedl, protože jsem ji rozbila.

JESTLI:
– se trápíte, když na děti křičíte nebo je plácnete
– nechcete, aby děti plakaly, jednou vám lhaly a dělaly naschvály
– chcete podpořit v dětech jejich vlastní zodpovědnost a důvěru (růst) a hlavně samostatnost (pečovat o sebe a své věci, zajistit si hrnek na pití nebo sešity do školy, vyřešit konflikt se sourozencem…)

projděte si 4denním minikurzem, který Vám pomůže najít přirozené důsledky v situacích s dětmi

Semínka zodpovědnosti: Tresty nebo důsledky