Co dělat, když se dítě nechce učit (nebo dělat něco, o čem si myslíme, že by dělat mělo)?

  1. Vzdělání je soubor dovedností a znalostí. Problém je, že ho nastavil někdo pro všechny lidi stejně – aby z nich něco bylo. Každé dítě už ale JE a od malinka se učí velmi efektivně. Jenže zajímá ho něco jiného než dítě souseda. Někdo by celé dny kreslil, jiný zase hrál fotbal a někdo pečoval o panenky.
  2. Učení = povinnost a děti mají své povinnosti – dokud takto budeme nahlížet na učení, předáme dětem, že učení je nepříjemné, že se musí trpět.
  3. Učení = biflování – jenže my si to takto pamatujeme a jsme nervózní, když se dítě nebifluje, že jo.😄
  4. Učení probíhá nejlépe přirozenou cestou, z vlastní potřeby, zkušenosti a prožitkem. Takže naučit se poznávat listy stromů, protože je to zrovna v učebnici je umělé. Zatímco na výletě v lese se děti naučí listy úplně přirozenou cestou a všemi smysly. Jakékoliv učení tak co nejvíce přenášejme do přirozeného prostředí a k zájmům dětí a jejich úrovně zkušeností. To, že Prahou protéká Vltava je pro děti abstraktní, dokud děti nestojí na Karlově mostě a v uších nemají Bedřicha Smetany Mou vlast.
  5. Když víte, že se učí něco, co mu nedává smysl. Pomůže Vám i dítku, když se naladíte na společný problém: „Týý jo, tohle se teď učíte? To si pamatuju. Vůbec jsem to nechápala. Víš co, zkus si zapamatovat alespoň tu nabitou baterku, když už máš ten mobil. Dobré bydlo hoď za hlavu – to už teď nikdo neřekne.“
  6. Když máte obavu, co si o Vás pomyslí učitel. Joo, tohle je ještě zásek, protože učitel si může myslet spoustu věcí. Ale v lavici sedí Vaše dítě – už ne Vy. 🙂
  7. Když máte obavu, co z dítka bude. Znám to. Máme Maxe ve svobodné škole. A občas jsem nervózní já nebo manžel. Neučí se, nemá sešity, ve škole si pořád spíše hraje a je v pohybu. Zatím mu všechno stačí. Co neví, zjistíme si. Ale včera si kreslil bazén ve 3D a sebe, jak plave, a já využila situace a zeptala se ho, jestli ví, jak zjistit, kolik vody je v bazéně. Dala jsem mu čísla a aniž by znal vzorce pro výpočet objemu, spočítal to, protože to byla výzva a zauvažoval. A to není žádný vědátor. Samotnou mě to překvapilo. A ta jeho radost. Hned běžel za tátou.
  8. Pokud si říkáte – měl by ale vědět, jak se učit – ano, najít způsob, jak se učit, vyžaduje několik let zkoušení a určitou zralost.
  9. Spousta rodičů si myslí, že děti musí mít nějaké povinnosti a motivací k dosažení jsou tresty nebo odměny. Ve skrytu duše tuší, že tohle je jen další z návyků a chtějí to zkusit s přirozeností.

Přesně tito rodiče vstupují do 4denního minikurzu Semínka zodpovědnosti – Tresty nebo důsledky?.

Zkusme do učení vracet radost místo strachu.💖
 

Štěpánka
Provádím rodiče, ženy, děti a teenagery, vedu rodinnou poradnu. Jsem autorkou portálu a značky pomůcek Kidedu. Pomáhám lidem laskavěji komunikovat, zvládat emoce, vztahy, objevit a uvolnit životní záseky. Mám radost, když se lidem vrací do života radost.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.