Je to jako s Vánoci. Dětem vysvětlujete, kdo byl Ježíšek a Mikuláš a ony pak vidí obrázek Mikuláše a zakřičí – jééé Santa Claus. (No mají vlastně pravdu) A tati, přijede ten Ježíšek taky na saních?  Podobně je tomu s obdobím předělu října a listopadu. Slavíme dušičky, ale do toho už se nevyhneme požadavkům dětí na dlabání dýně a navlékání čarodějnických čepic. Míchání svátků a tradice už je součástí našeho folkloru. Má to tak být? Jaké jsou výhody a nevýhody, zajímalo by mě, jak na to koukáte vy? Nicméně dokud jen trochu můžu, ukazuji dětem to naše, české a hlavně děláme věci, které nás baví, jdou od srdce a dávají smysl. Dlabání dýně je veselá věc, takže proč ne? A navíc, dělávalo se to i u nás.

Proč se vlastně dýně dlabou, víte to? (zdroj novinky.cz)

Zvyk dlabání dýní v souvislosti s Halloweenem má původ v irské legendě o darebákovi Jackovi. Za svého života Jack velmi hřešil a podvedl i samotného ďábla. Když zemřel, odmítli ho v nebi i v pekle, proto v podobě vydlabané dýně bloudí po Zemi a svíčkou si svítí na cestu.

U nás bylo dlabání dýní spojeno až se svatomartinským obdobím. V zimním období totiž sluneční paprsky pozbývají svou sílu a dýně s řepou byly považovány za poslední plody Země, které v sobě mají poslední paprsky slunce.

Proto se tyto plody vydlabávaly a vkládaly se do nich svíčky (světla) a vynášely se ven do přírody. Také se říkávalo, že se s jejich pomocí hledá cesta k Betlému.

Takže překvápko, i u nás se dýně dlabou odpradávna.

TIP Dýni je po vydlabání dobré skladovat venku, aby vám rychle nezplesnivěla. Kamarádka mi svěřila, že ji zevnitř vytírá vazelínou.

Podzimní domovy si zkrášlujeme a rozsvěcujeme barvami a světýlky. Je to přirozené. Potřebujeme více světla, když sluneční paprsky slábnou. Světlo nosíme také našim zesnulým na hroby. Úplně to nabádá udělat si svícen doma nebo jej odnést na hrob. Použijte sklenici, polepte ji listím, samolepkami, barevným papírem nebo průsvitným papírem s vystřiženými symboly podzimu. Paráda je na světě a vydrží.

Trávit čas s nejstaršími členy rodiny

Nezapomínejme však zejména na své blízké, staříčky a stařenky. V tomto období je jim obzvláště smutno. Nechte je vyprávět. Děti budou s napětím naslouchat. Náš praděda nám hrával divadlo s papírovými figurkami zvířátek. Už ho však vyhodili. Sehnala jsem podobné a zbytek dovyrobila a divadlo jsme dědovi dali k narozeninám (Prcek ho sám vystříhal). Teď děda hrál divadlo už ne nám, ale našim dětem. 🙂

Blbnout a hýbat se, když je venku nemilo. Děti se musí hýbat, jinak je to s nimi k nevydržení. Koncentruje se v nich energie, která musí ven. Štětcem a tužkou ji ven nedostanou. Proto přišly lesní školky – bezva nápad. Jenže … co když je venku smog se zákazem fyzické aktivity, fujavice a vichr? S pohybem v příznivějších podmínkách souhlasím. Když to fakt nejde, nelámu to a jsme doma, někdy se zadaří návštěva a hledám možnosti pohybu pro děti v tělocvičnách. Tancujeme (od Míši Růžičkové, přes lidovky, po Michaela Jacskona), děláme překážkové dráhy, schovky, blbneme a někdy je to opravdu na palici:-) Nezkrášluju, nejsem bloger, ukazuju realitu.