Emoce s námi cloumají po celý život.
Vztek na kamaráda ve školce, když nám sebral auťáka. Radost z cukrové vaty na pouti. Smutek a bezmoc, když jsme se zamilovali a láska nebyla opětovaná. Pocit štěstí, když jsme na dovči hráli karty s rodiči. Pracovní nasazení – abychom uspěli a byly lepší než ti druzí. Pocit vrcholného štěstí, když jsme poprvé drželi v náručí své děti. Nespokojenost, strach a únava, které se promítají do rozhovorů s dětmi a partnerem. A třeba znovu vztek – tentokrát na děti i na sebe.
To, co prožíváme a jak se s tím vyrovnáváme, se stále častěji vynořuje v podobě různých podtémat: Jak na výchovu dětí, Jak efektivně komunikovat, jak zvládat konflikty na pracovišti, Proč se děti vztekají…
Je to téma, které se dotýká nás všech a odráží se v každodenních situacích. Naše pocity totiž mají vliv na
Jak funguje emoční inteligence v rodinném a školním prostředí? Proč se tak moc řeší emoce, respekt, jiná „výchova“, návody na výchovu (vytržené z kontextu). Vše se v podstatě točí kolem jedné věci:
EMOČNÍ INTELIGENCE?
Je vrozená, resp je nám dána geny a ve chvíli, kdy se namixují vhodné okolnosti se vzorci chování, objeví se stejně jako u vašich rodičů, prarodičů… Většinou ji mají slabší ti, co mají vyšší IQ. Ale nemusí to být pravidlem.
DOBRÁ ZPRÁVA JE: EMOČNÍ INTELIGENCI MŮŽEME POSILOVAT.
Začít ji posilovat už s dětmi se mi jeví jako dobrý krok a INVESTICE do budoucna.
JAK POSILOVAT EMOČNÍ INTELIGENCI (nejen u dětí)
2. MLUVIT a VENTILOVAT– Ukazovat a mluvit o pocitech, potřebách a nejasnostech. Znáte takové to, jak si myslíte, že když něco uděláte, ten druhý si bude myslet, že ten třetí si myslí?:-) Situace, která ještě ani nenastane a my se plníme různými scénáři a očekáváními. Místo, abychom se prostě zeptali. Mluvme o únavě, o smutku, jsou součástí života. Naučme se říkat rodičům, partnerům i dětem, co přesně nám vadí, co potřebujeme. A klidně řekněme i to, že máme strach o sebe, když se dítě rozhodne bojkotovat večerní spánek, protože prostě potřebujeme spát my.
Tak třeba vztek pramení ze strachu o sebe, ze strachu, že má potřeba není nebo nebude naplněna.
3. HLEDAT ŘEŠENÍ – východiska místo výmluv. Učme se s dětmi, že v každé životní situaci lze najít východiska a řešení. Od zamotané tkaničky u bot, přes „já nechci do školky“ po hysterický záchvat když se pokazí auto.
Když něco nevím, tak se zeptám. Když se mi něco nelíbí, zkusím to udělat tak, abych s řešením byl/a alespoň trochu spokojený/á. Lidé jsou přirozeně tvorové přemýšlející a tvořiví.
4. DOKÁZAT NAPLNIT SVÉ POTŘEBY Díky workshopům i vlastnímu životu znám hodně hořkých „osudů“ Když se zeptám, co jste udělali pro to, abyste tu hořkost, zlobu, smutek odehnali? Odpověď je vždy: Já přece na výběr nemám. „Já jsem se narodil do chudé rodiny. Já jsem těžce nemocná. Já nic neumím a ani se nehodlám nic učit.“ Ty možnosti nejsou vždy optimální, ale vždy je můžete spolutvořit tak, abyste na výběr měli. Učme to i děti. Učme je tvořit si podmínky pro naplnění snů, potřeb a emocí.
Znáte tohle?: Modlí se denně člověk k Bohu, aby vyhrál v loterii. Po mnoha letech se Bůh naštve a ve snu promluví k člověku: „Tak už si zatraceně kup alespoň ten los.“
5. Nechraňme přespříliš děti před emocemi a ani jim je nevymlouvejme, zklamáním a přijímejme je (někdy stačí vážně jen být). „Ano, vím, že se chceš koukat na tu pohádku. Je to pro Tebe zábava, viď.“ „Máš chuť na sladké? To chápu, já taky. Co si dáme?“ „Bojíš se toho chlapečka? Hm, asi vím, jak ti je. Jak to můžem udělat, abys mohl zůstat na pískovišti, i když je tu chlapeček?“
Učme děti (i sebe) stát se TVŮRCI svých životů.
Nástroje pro rozvoj emoční inteligence u dětí
Společně s dětmi poznejte nejen emoce, jejich podobu a projevy, ale také situace, ve kterých se emoce objevují.
Tvořte vlastní příběhy, scénáře a hledejte řešení. V době klidu to jde totiž nejlépe. A když přijde vyhrocenější situace, stačí si vzpomenout.
Usnadní Vám to.
AUDIO PŘÍHODY EDÍKA A EDINKY (CD nebo MP3) –
Poslouchat je budou doma, v autě, před spaním, ve školce i ve škole. Součástí je i pdf s příběhy ke čtení.