Existuje recept na dokonalé rodičovství? Rozhovor s Magdalénou Holubovou o učení, rodičovství, moderních technologiích, autismu.

Magdaléna je ženou činu, čistého srdce a smělých plánů. Troufla jsem si, požádat ji o její pohled na přístupy k učení dětí, a to nejen těch zcela zdravých. Magdaléna Holubová je totiž speciální pedagožka a terapeutka se zaměřením se zaměřením na děti s autismem (od r. 2001), krizovou intervenci a expresivní terapii, aktuálně v SPC Kpt. Vajdy, Ostrava. Spoluzakládala neziskovou organizaci Purpura, z.s. (2009) a organizuje každoroční happening „Lucie (Světlo)“. Je iniciátorkou vzniku unikátního výstavního prostor pro umělce čistého srdce – Galerie Galaxie (od r. 2015) a organizátorkou mnoha akcí pro veřejnost („Svět autismu. Vstupte prosím“ , „Mít autismus neznamená být sám“, „Ke hvězdám“).

Kdy se, Magdaléno, vlastně začínají děti „učit“?

Učení je pro mě celoživotní proces získávání nejrůznějších zkušeností, které se postupně nabalují a dělají z nás to, co umíme, ovládáme a jak se chováme. Prvotní zkušenosti si bezpochyby každý z nás nese už z prenatálního období. Mluví se zejména o pěti základních potřebách utvářených právě v tomto období před narozením, které si sice nepamatujeme, ale jsou hluboce zapsány v nás. Myslím tím potřebu místa, podpory, výživy (lásky), hranic (potřebných limitů) a ochrany.

A jak se učení projeví po narození?

Všechno, co se intimně děje mezi matkou a novorozencem jsou prvotní cenné zkušenosti navazující na pouto z prenatálního období. Je pak pochopitelné, že nevědomě očekáváme, že budeme mít naplňovány výše zmíněné potřeby  zažité v lůně matky a kdy jindy než v dětství?

Můžeme přirozený proces učení u malých dětí nějak podpořit či více podnítit? Jak?

Každé dítě je zcela jedinečná bytost a současně každá rodina je originál. Důležité je, když jsou naplněny základní funkce rodiny a svobody člověka. Hledat nové a jiné výchovné a vzdělávací způsoby a současně se držet zdravého selského rozumu, ověřených postupů a tradičních hodnot, pokud jim věříme – to považuji za zdroj pro rozvoj přirozeného učení. Spokojená maminka, spokojené dítě. To, co funguje v jedné rodině, nemusí fungovat v druhé. A stejně tak, co, co funguje u jednoho dítěte, nemusí fungovat u druhého a zvláště, když se jedná o dítě se speciálními vzdělávacími potřebami. Můj kolega psycholog na každé rodičovské psychoterapii s vážností řekne, že neexistuje recept na dokonalé rodičovství.

Zmínila jste jiné vzdělávací způsoby. Jak nahlížíte na tu „klasickou“ výchovu a vzdělávání?

Co dnes považuji za naprostý luxus ve výchově je, když se dítě co nejdéle udrží ve stavu touhy poznávat a objevovat okolní svět. Rizikem institucionálního vzdělávání může být, že děti přestanou být vlastně dětmi. Narůstá tlak na vědomosti a dovednosti a výkony a konkurenční boj. Pomyslná hranice normy se zhušťuje a tím pádem u dětí vylézají na povrch nejrůznější dysfunkce a problémy a  paradoxně se potlačuje radost z přirozeného procesu učení. Můžeme zůstat v klidu, když dětem dáváme bezpečné místo, laskavou péči, srozumitelné hranice, ochraňujeme jejich zranitelnost a umíme je podporovat, protože jim věříme.

Máte ve své praxi či jako máma nějaké oblíbené pomůcky, které Vám práci usnadňují?

Začnu tím, co mi v poslední době udělalo velkou radost. Znám jednu maminku, která bedlivě pozoruje a vnímá potřeby svého syna a to ji přimělo navrhnout zcela originální pomůcku – Kidedu. Líbí se mi ta jednoduchost a vkusnost provedení! A ještě více oceňuji její nadšení se o své zkušenosti a nápady dělit s námi ostatními. Když jsem tuto pomůcku poprvé viděla, okamžitě mě napadlo, že využívá principy tzv. strukturovaného učení, které vychází z tzv. TEACCH programu. Jedná se o světově nejuznávanější a nejefektivnější přístup k dětem s autismem. Metodu lze použít u všech dětí jako podpůrný nástroj pro posilování sebedůvěry („vím, co mě čeká“) a soběstačnosti („mohu se sám rozhodovat“). U dětí s autismem je pro učení nezbytný promyšlený motivační systém, protože těmto dětem mnohdy chybí zvnitřnělé chápání „proč?“.

Můžete čtenářům přiblížit, co je to strukturované učení?

Jde o zajištění předvídatelnosti obrázkovou (vizualizovanou) metodou. A to jsou jistoty, který dávají dítěti řád (strukturu) a přibližuje svět v jeho logice a následnosti (individualizace). Strukturované učení se dobře hodí pro pro nácvik komunikačních, sebeobslužných a jakýkoliv pracovních postupů (návodů) důležitých pro běžný život.

Co byste vzkázala rodičům?

Přeji všem rodičům malých dětí,

…aby si věřili a byli sami sebou

…aby věnovali svůj čas

• společným prožitkům a chvílím u jednoho stolu
• čtení pohádek
• tvoření
• povídání

…aby dopřáli svému dítěti

• běhání venku a lezení po stromech
• prostor pro volnou hru a vlastní nápady
• vzory k napodobování

Na co narážím? Moderní technologie jsou nešťastnou náplastí na to, že na děti někteří z nás nemáme čas, čímž zabíjíme jejich přirozenou touhu poznávat a objevovat (učit se). Bohužel. Je to daň za veškerý ten pokrok a vysokou životní úroveň. Základ do života je být tady a teď a společně.

A ještě z našeho volného rozjímání. Následující věty nejsou odpovědí na žádnou otázku, ale jakýmsi vzkazem pro nás, pro všechny. Nesuďme, dokud nevíme…

„ Každý chápe, že dítě s tělesným postižením potřebuje ke své hybnosti vozík. Postižení autistického dítěte je však okem neviditelné – zvláštní způsob vnímání, prožívání a myšlení. Reakce a chování dětí s autismem mohou být zneklidňující a obtížně zvládnutelná pro kohokoliv. Děti s tělesným postižením však netrestáme za to, že neslezou z vozíku a nezačnou rovnou běhat. Kdežto po dětech s autismem obvykle chceme, aby změnily své specifické vzorce chování pramenící z jejich jinakosti – světa autismu .“ (Magdaléna Holubová)

Veřejná sbírka Ke hvězdám:

Odkaz: www.kehvezdam.cz

Veřejná sbírka: 117 – 6308870237/0100