magdalena-holubova-PurpuraMagdaléna je ženou činu, čistého srdce a smělých plánů. Troufla jsem si, požádat ji o její pohled na přístupy k učení dětí, a to nejen těch zcela zdravých. Magdaléna Holubová je totiž speciální pedagožka a terapeutka se zaměřením se zaměřením na děti s autismem (od r. 2001), krizovou intervenci a expresivní terapii, aktuálně v SPC Kpt. Vajdy, Ostrava. Spoluzakládala neziskovou organizaci Purpura, z.s. (2009) a organizuje každoroční happening „Lucie (Světlo)“. Je iniciátorkou vzniku unikátního výstavního prostor pro umělce čistého srdce – Galerie Galaxie (od r. 2015) a organizátorkou mnoha akcí pro veřejnost („Svět autismu. Vstupte prosím“ , „Mít autismus neznamená být sám“, “Ke hvězdám”).

Kdy se, Magdaléno, vlastně začínají děti “učit”?

Učení je pro mě celoživotní proces získávání nejrůznějších zkušeností, které se postupně nabalují a dělají z nás to, co umíme, ovládáme a jak se chováme. Prvotní zkušenosti si bezpochyby každý z nás nese už z prenatálního období. Mluví se zejména o pěti základních potřebách utvářených právě v tomto období před narozením, které si sice nepamatujeme, ale jsou hluboce zapsány v nás. Myslím tím potřebu místa, podpory, výživy (lásky), hranic (potřebných limitů) a ochrany.

A jak se učení projeví po narození?

Všechno, co se intimně děje mezi matkou a novorozencem jsou prvotní cenné zkušenosti navazující na pouto z prenatálního období. Je pak pochopitelné, že nevědomě očekáváme, že budeme mít naplňovány výše zmíněné potřeby  zažité v lůně matky a kdy jindy než v dětství?

Můžeme přirozený proces učení u malých dětí nějak podpořit či více podnítit? Jak?

Každé dítě je zcela jedinečná bytost a současně každá rodina je originál. Důležité je, když jsou naplněny základní funkce rodiny a svobody člověka. Hledat nové a jiné výchovné a vzdělávací způsoby a současně se držet zdravého selského rozumu, ověřených postupů a tradičních hodnot, pokud jim věříme – to považuji za zdroj pro rozvoj přirozeného učení. Spokojená maminka, spokojené dítě. To, co funguje v jedné rodině, nemusí fungovat v druhé. A stejně tak, co, co funguje u jednoho dítěte, nemusí fungovat u druhého a zvláště, když se jedná o dítě se speciálními vzdělávacími potřebami. Můj kolega psycholog na každé rodičovské psychoterapii s vážností řekne, že neexistuje recept na dokonalé rodičovství.

Zmínila jste jiné vzdělávací způsoby. Jak nahlížíte na tu „klasickou“ výchovu a vzdělávání?

Co dnes považuji za naprostý luxus ve výchově je, když se dítě co nejdéle udrží ve stavu touhy poznávat a objevovat okolní svět. Rizikem institucionálního vzdělávání může být, že děti přestanou být vlastně dětmi. Narůstá tlak na vědomosti a dovednosti a výkony a konkurenční boj. Pomyslná hranice normy se zhušťuje a tím pádem u dětí vylézají na povrch nejrůznější dysfunkce a problémy a  paradoxně se potlačuje radost z přirozeného procesu učení. Můžeme zůstat v klidu, když dětem dáváme bezpečné místo, laskavou péči, srozumitelné hranice, ochraňujeme jejich zranitelnost a umíme je podporovat, protože jim věříme.

Máte ve své praxi či jako máma nějaké oblíbené pomůcky, které Vám práci usnadňují?

Začnu tím, co mi v poslední době udělalo velkou radost. Znám jednu maminku, která bedlivě pozoruje a vnímá potřeby svého syna a to ji přimělo navrhnout zcela originální pomůcku – Kidedu. Líbí se mi ta jednoduchost a vkusnost provedení! A ještě více oceňuji její nadšení se o své zkušenosti a nápady dělit s námi ostatními. Když jsem tuto pomůcku poprvé viděla, okamžitě mě napadlo, že využívá principy tzv. strukturovaného učení, které vychází z tzv. TEACCH programu. Jedná se o světově nejuznávanější a nejefektivnější přístup k dětem s autismem. Metodu lze použít u všech dětí jako podpůrný nástroj pro posilování sebedůvěry (“vím, co mě čeká”) a soběstačnosti (“mohu se sám rozhodovat”). U dětí s autismem je pro učení nezbytný promyšlený motivační systém, protože těmto dětem mnohdy chybí zvnitřnělé chápání “proč?”.

 

Concentrated boy putting colorful coins in order during developing game with his mother sitting at the table indoors

Můžete čtenářům přiblížit, co je to strukturované učení?

Jde o zajištění předvídatelnosti obrázkovou (vizualizovanou) metodou. A to jsou jistoty, který dávají dítěti řád (strukturu) a přibližuje svět v jeho logice a následnosti (individualizace). Strukturované učení se dobře hodí pro pro nácvik komunikačních, sebeobslužných a jakýkoliv pracovních postupů (návodů) důležitých pro běžný život.

Co byste vzkázala rodičům?

Přeji všem rodičům malých dětí,

…aby si věřili a byli sami sebou

…aby věnovali svůj čas

  • společným prožitkům a chvílím u jednoho stolu
  • čtení pohádek
  • tvoření
  • povídání

…aby dopřáli svému dítěti

  • běhání venku a lezení po stromech
  • prostor pro volnou hru a vlastní nápady
  • vzory k napodobování

Na co narážím? Moderní technologie jsou nešťastnou náplastí na to, že na děti někteří z nás nemáme čas, čímž zabíjíme jejich přirozenou touhu poznávat a objevovat (učit se). Bohužel. Je to daň za veškerý ten pokrok a vysokou životní úroveň. Základ do života je být tady a teď a společně.

A ještě z našeho volného rozjímání. Následující věty nejsou odpovědí na žádnou otázku, ale jakýmsi vzkazem pro nás, pro všechny. Nesuďme, dokud nevíme…

„ Každý chápe, že dítě s tělesným postižením potřebuje ke své hybnosti vozík. Postižení autistického dítěte je však okem neviditelné – zvláštní způsob vnímání, prožívání a myšlení. Reakce a chování dětí s autismem mohou být zneklidňující a obtížně zvládnutelná pro kohokoliv. Děti s tělesným postižením však netrestáme za to, že neslezou z vozíku a nezačnou rovnou běhat. Kdežto po dětech s autismem obvykle chceme, aby změnily své specifické vzorce chování pramenící z jejich jinakosti – světa autismu .” (Magdaléna Holubová)

 

Veřejná sbírka Ke hvězdám:

Odkaz: www.kehvezdam.cz

Veřejná sbírka: 117 – 6308870237/0100