Kdy sis toho u sebe všimla?
Že jsi zahlcená. Pracuješ a u toho věšíš prádlo, porcuješ dětem jablka a posloucháš podcasty a kurzy.
Máš pocit, že Tvému dítěti něco uteče, když nebudete chodit na plavání, nebudete členy Klubu znakovacích batolat nebo že k snídani nebudete péct batátové mug cakes.
Pocit, že jsi něco zapinkala, když jsi nečetla knížku o Odemykání dětského potenciálu nebo Respektující výchově jako Lenka.
Pocit, že už jsi za zenitem, když nejdeš do kurzu Štíhlá do plavek nebo Wim Hof na doma jako Žaneta.
Pocit, že nejsi dost „IN“, když nejedeš na Bali nebo neobjíždíš Evropu v obytňáku jako Puťákovic rodina.
Úzkost, že když se nejukneš na Instáč, tak ti stoprocentně unikne nějaká fotka, post a životně důležitý milník od všech těch lidiček ze sousedství.
Současně cítíš, že jsi za ten den nic neudělala, že tak nějak přeplul a není Ti z toho vnitřně dobře.
Všimla sis toho? Víš, kdy to začalo?
Tenhle JEV má dokonce svůj název.
Obava, že u něčeho budeš chybět. Že nestihneš udržet tempo. Že přijdeš o informace a ostatní budou napřed.
Bezmála 10 let tento jev zkoumají vědci u uživatelů internetu a soc. sítí. A dochází k závěrům, že není problémem jen mladé generace, ale i třeba žen – matek, mužů v manažerských pozicích.
A víš na čem závisí?
Někoho obohatí, když si přečte, co dělá spolužačka Jana. Jiného to vnitřně rozruší a zažene do úzkých, do pochyb. V současném světě přijímá každý z nás denně 74 Gigabytů (16 DVD) dat. Tohle množství nezvládli naši předci mnohdy ani za celý život. Můžeme si lehce přivodit přetížení.
Projevuje se neklidem, staženým břichem, bolestí hlavy, tlakem, vztekem, únavou.