Jak jsme prošli emočním procesem s Maxem – 5 kroků v příběhu?

Breberky ve vlasech byly odolné a Maxovy vlasy husté a dlouhé. Neustálé umývání, patlání, praní nás vysilovalo oba. Domluvili jsme se na ostříhání.

Pak když se ale viděl ostříhaný, rozplakal se a zoufale vzlykal.

Takhle zlomeného jsem ho ještě neviděla. Co ho nejvíce mrzelo?

Že to není on, že mu vlasy rostly tak dlouho. A hlavně bál se, že ho děti nepoznají, nebudou se s ním chtít bavit.

1. Nepomůže přesvědčování o opaku. Takže jsme seděli, NASLOUCHALI, ptali se a říkali mu s tátou, že je pořád Max a my ho máme rádi a že mu dlouhé vlasy nezakazujeme, že je chceme taky. Ptali jsme se, jak se cítí s těmi breberkami a jaké to bude, až breberky nebudou.

2. Co by pomohlo? Ptala jsem se dál. Něco dobrého k snídani jako OSLAVA odvahy. A já šla tedy udělat jeho oblíbenou palačinku s povidly… ještě to ráno nesnídal a o palačince jsme se bavili u stříhání. (příprava oslavy) Oči zasvítily.

Mezitím došla babička.

3. Pak jsem na něj chvíli jukla. Řekla jsem, že jsou palačinky hotové a že den pokračuje dál. Zeptala jsem se, jestli je to smutek nebo zlost. Řekl, že nejdřív smutek, pak zlost. Použila jsem výzvu k pořádným placákům. VYBIL ZLOST, která přišla po smutku…kontrolovaně.

4. Oba jsme se smáli, jak máme červené ruce… HUMOR

Šel se ukázat babičce už s úsměvem. Ta jeho dlouhé vlasy milovala, ale byla statečná a chválila nový vzhled.

5. Požádala jsem ho o pomoc s hledáním jedné písničky na Youtube… čas na NÁVRAT do normálu („odvedení“ ..už se v tom nerochníme).

Síla byla zpátky.