Možná odpovídáte ANO, možná NEVÍM, možná jste přesvědčeni, že NE.
Prozradím Vám, že je to však více než pravděpodobné.
To, jak vás to ovlivnilo, záleží na dalších faktorech vaší osobnosti, na tom, kdo byl tím hodnotitelem nebo na tom, jaký obranný mechanismus jste si v dětství vůči hodnocení vytvořili.
Hodnotící prostředí se za mnohá staletí stalo přirozeným prostředím, ve kterém lidé vyrůstají.
Ani vás nenapadne, že by to snad mohlo být jinak.
Je úplně samozřejmé, že takové prostředí dál pěstujete, udržujete, vychováváte v něm děti. Co víc, jste za to možná i vděční nebo jste na hodnocení doslova závislí.
Poznali jste se v některém z bodů?
Zachovejte klid. Právě jste udělali důležitý krok k vlastnímu sebepoznání.
Je to velmi silný návyk, nastavení hardwaru a troufám si říct, že se nedá odnaučit za 1 generaci.
Ale můžete začít a třeba už Vaše vnoučata budou život prožívat jinak.
Jedna z žen, která přišla na konzultaci, se hned začala omlouvat, že jde o minutu později a vysvětlovat, co všechno pokazila. Měla 2 VŠ tituly, byla zvyklá, že plní vždy perfektně zadání a čekala totéž od druhých. Měla strach, že děti nejsou talentované, že se vdala za lenocha a že pokud v práci nepřidá, vyhodí ji. Za vším stál fakt, že se jako malá snažila vyrovnat se staršímu bráchovi.
Nebo žena podnikatelka, které se pro své klientky mohla rozkrájet, posílala jim vánočí dárky a zjistila, že by potřebovala lásku pro sebe, od své mámy, která ji cepovala za každou chybu.
Mladý student, který si vytvořil úzkost z cestování a nových situací. Ale spouštěčem nebylo cestování, ale dávné návštěvy u jeho opilého táty, který ho s babičkou nutil do jídla a nevědomě kritizoval jeho zaběhnuté stravovací návyky, vyčítal mu, že za ním nejezdí dost často. V kombinaci s nastavením „jsem zodpovědný za to, jak se táta/máma/druzí cítí“ musí čelit stálému tlaku „měl bych – ale nechci“ si mladý člověk vypěstuje velmi rychle obranné mechanismy na úrovni tělesných projevů.
Podporuji rodiče a děti v tom, aby začínali vždy od sebe. Aby nečekali změny u druhých.
Každý z nás si zasloužíme pocítit, jaké to je, být bezpodmínečně přijímán a hýčkán.
Ono totiž není žádný med, být v tlaku každý den v práci, při každé návštěvě tchánů, po návratu dětí ze školy…