Ptala se mě dnes jedna klientka, jak s dětmi mluvit o Ježíškovi, Mikulášovi, dárcích. Jestli říkat pravdu, nebo mluvit o kouzlech a vyprávět pohádky.
Jak to vnímám já?
Děti milují záhady, překvápka, příběhy, fantazii a já je milovala taky. Ve zdravé míře jim pomáhají rozvíjet představivost a imaginaci, ale také kritické myšlení. Navozují příjemné pocity (těšení, vzrušení) a s nimi vyplavují potřebné hormony (dopamin, serotonin). A tak to dětem nechávám.
Záleží na úhlu pohledu.
Lhaní je zapírání a popírání reality. Tzn. až Vám dítě oznámí, že dárky nosí táta a vy mu budete skálopevně říkat, že nenosí, tak pravděpodobně lžete.
Pokud se zeptá: „Kdo tedy nosí ty dárky?„, zkuste odpovědět:
„A kdo bys chtěl/a, aby je nosil?“
„Co bys chtěl/a přesně vědět?“
„Jak bys to chtěl/a mít?“
Většinou to stačí.
A když se dítě zeptá: „Jak to ale ten Ježíšek dělá?“
odpovězte třeba:
„To mě taky vždycky zajímalo. Co myslíš Ty?„
„Jak si to představuješ? Povídej mi o tom/nakresli to.“
Můžete to vnímat třeba úplně jinak, berte tyhle tipy jako možnost využití rozvoje dětí, jejich kritického myšlení, ale i fantazie pomocí otevřených otázek .:-)
A pak si vyprávějte příběhy o Mikulášovi, který pomáhal potřebným. Klidně dětem řekněte, že je to vlastně Santa Claus, kterého mají děti v Anglii a USA. Řekněte jim, že na Vánoce se slaví Ježíškovy narozeniny a že lidé tehdy nosili dárky do Betléma jemu.
Krásně jsme téma zapracovaly i do Hvězdných adventních příběhů Edíka a Edinky.
Na děti tu čekají také hravé aktivity, ze kterých si mohou vybrat ty, které je zaujmou.
Hlavně na sebe buďte milí.
Vydejte se spolu se mnou na cestu
Podíváte se pod svůj vlastní ledovec – na své potřeby, myšlenky a pocity, ze kterých Vaše slova pramení.
Dostanete translátor řeči druhých.
Rozklíčujete, co se odehrává v dětech.
Budete umět řešit mezigenerační konflikty s vlastními rodiči nebo tchány a zažijete více porozumění s partnerem.
S láskou Štěpánka
lektorka, rodinná poradkyně a koučka a autorka didaktických pomůcek.