Slýcháváte, že děti mají své povinnosti stejně jako dospělí?
Nejdřív povinnosti, potom zábava.
Když si nesplníš své povinnosti,…
No, ale to je tvoje povinnost!
Nevím, jak Vám, ale mně naskakuje automaticky, že povinnost je NĚCO NEPŘÍJEMNÉHO, CO MUSÍM UDĚLAT (I KDYŽ NEVIDÍM VÝZNAM).
A nikdo nejspíš nechceme dětem udělat z uklízení nádobí nebo učení se nepříjemnou povinnost.
Dost pravděpodobně chceme všichni, aby dítě neslo spíše určitou míru zodpovědnosti, souhlasíte?
Pojďme se podívat, co slovo povinnost vlastně znamená.
Chcete, aby děti vnímaly povinnost jako něco běžného nebo jako něco nepříjemného, co se musí?
1. Respektovat své blízké – dítě se učí respektovat nejen rodiče, ale i své vrstevníky, učitele ve škole/školce, respektovat neznamená ovšem poslouchat, jak si mnozí chybně vykládají a respekt (poslouchání si pak vynucují pod pohrůžkami a tresty). Respekt se totiž nedá vynutit.
2. Pečovat o sebe – dítě se učí sebeobsluhu – čištění zubů, mytí rukou, oblékání, péči o své věci
3. Spolúčast na domácích pracech – ovšem formou hry a zábavy, místo vynucené nepříjemné povinnosti. Jinak tomu bude u malých dětí, které rády dělají to, co rodiče a vyklízení myčky je pro ně hra – narozdíl od školáků nebo teenagerů. Ale vězte, že i starší děti se na pracech podílejí bez větších okolků, pokud pochopily jejich význam.
4. Udržovat pořádek a čistotu – dítě se stará o své hračky, oblečení, postýlku, pokoj…dle svých schopností a věku samostatně nebo s pomocí dospělého.
5. Akceptovat pravidla – děti veďte k dodržování pravidel. Ale pozor, základem je, aby s těmi pravidly byly na začátku seznámeny. Pravidla by měla být vždy pozitivně formulovaná (když spí miminko nekřičíme x jsme tiše nebo když ve škole ostatní pracují, nevyrušuj x pracuj, hrej si tiše ) a na jejich vzniku by se děti měly podílet – stejně jako třeba lidé ve firmě. Samozřejmě pravidla dopravního provozu tvořit už nebudou.
Ano, takto jednoduše se dají povinnosti dětí shrnout, nic dalšího není potřeba hledat.
Bohužel si toto v poslední době spousta dospělých vykládá tak, že děti nemusí nic, pokud nechtějí.
To se může vyplatit, pokud je rodič skvělým vzorem pro děti a děti ho v mnohém rádi napodobují. Dříve nebo později však budou děti upřednostňovat jiná lákadla a bude těžší je přimět k akci.
Vytrvejte. Buďte důslední a laskaví zároveň. Jinak z Vašeho dítěte může vyrůst nešťastný človíček, který nezná hranice své ani hranice druhých. JAK?
Používejte místo trestů raději přirozené důsledky. Postavte je na návycích a předem dohodnutých pravidlech.
Proč?
Protože tresty vedou buď k hluché poslušnosti a nesamostatnosti (nezdopodvědnosti) nebo k větší rebelii a odporu.
Logický důsledek toho, když se něco udělá/neudělá. Můžete si pomoci otázkou: „Co se opravdu stane, když dítě po sobě neuklidí nádobí, nenapíše úkol, zapomene si rukavice?“
Naučím Vás, co dělat, když si děti zapomenou batoh na hřišti, když nemají vytaženou svačinu, když nedodrží dohodu koukání na televizi, když nechtějí dělat úkoly nebo když ublíží kamarádovi.
Minikurz jsem nazvala poeticky Semínka zdopovědnosti – protože přesně o tom je:
Jakou zodpovědnost v dětech zasejeme, takovou pak i sklidíme.
A jak se k povinnostem stavíte doma vy?