Líná máma, líný táta

Každý den se samy sebe ptáme, jestli jsme dost dobré, porovnáváme se s celým světem a všemi ženami i muži na něm.
Studujeme lékařské studie a snažíme se nahlédnout do tajů pedagogiky předškolního i školního vzdělávání. Na každý den dětem chystáme nějakou aktivitu, výlet, možná dokonce večer připravujeme materiál na další den. Vozíme je na kroužky a stepujeme na chodbách. Hlavně, aby se děti nenudily, aby jim život neutekl. Chceme, aby naše děti byly šťastné a v dobrém úmyslu je už v útlém věku přetěžujeme. Samotným nám pak energie dochází, prožívám rodičovský burn out. Vím o čem, píšu, zažila jsem to.

Na konci článku pár osobních tipů k lenosti, které u nás fungují.

“Dělám to dobře? Nevadí, že sotva dítě přijde ze školky, tak ho nechám si hrát samo – s legem? Všechny máme pro ty své batolata snad něco vyrábí a vytváří pracovní listy a s angličtinou – já ne? Je ok, když nechám dítě chvíli válet se na gauči nebo u počítače?” Je to hřiště dost edukativní? Všechny mámy tahají děti po světě, my sedíme na zahradě – co když z ní bude vesnická puťka?”

PŘETĚŽUJEME NAŠE DĚTI?

Jako holka jsem měla v 6ti letech nabitý rozvrh – na každý den odpoledne jedna nebo i více aktivit: flétna, hudební nauka, výtvarka, náboženství a 

Hrozil mi i tančák. Naštěstí jsem se šprajcla a nezatančila ani ťuk, proto mě nepřijali. Nábožák jsem nesnášela a dělala naschvály, ve flétně jsem umírala a sledovala mravence lezoucí po stěně třídy a záviděla dětem, které jsou doma. Doma jsem musela každý den mimo psaní úkolů trénovat cvičení na flétnu a ostatní běhali na hřišti.

Děti okolo mě mají takto nabitý rozvrh klidně ve 4 letech – ze školky rovnou 2x týdně plavání, angličtina, kroužek hudebních hrátek Yamaha a o víkendu výlety, cyklotúry, návštěva babiček, bruslení s tátou atp. Dítě nemá šanci si najít svou zábavu. PROČ?

Je potřeba je unavit. Batole potřebuje vjemy. Školák už má mít kroužky. Musíme je vzdělávat. Ukazovat jim svět. Sousedčin kluk chodí na hokej…Jen něco málo z našich hlav.

AŽ SE TO VYMKNE

Děti, kterým se rodiče věnují “až moc” můžou pak být dětmi vyžadujícími až moc zapojení rodičů do hry. Později osůbky neschopné si zorganizovat svůj čas. Lidé, co neví, co chtějí, nic je nebaví nebo jsou moc všestranné a čekají na pokyny.  Možná egoisté a sobci vyžadující výkon svůj i druhých. Rebelové a buřiči. Nebo manipulátoři a lidé řídící životy druhých. V životě pak mohou mít problémy se rozhodnout, co chtějí dělat, koho si vybrat za parťáky, nebudou si dostatečně věřit a mohou mít strach z chyb, z osobního selhání, apod. Bude jim chybět svoboda, radost a štěstí, budou žít v tlaku na výkon.

A ty, milá mámo, milý táto, budete zoufalí, že jste se pro děti tolik obětovali. (Tuším, že může nastat otázka: A co když to dítě chce na kroužek chodit? Jasně, rozvíjejte ho, ale mělo by pro to samo něco udělat – chystat si fotbalový dres, vyprat si ponožky apod – podle toho mimo jiné poznáte, jestli opravdu chce dítě nebo vy:-)).

Ve škole děti učíme poslouchat, srovnávat se a následovat pokynů dospělých. Jen ti nejlepší učitelé nechávají prostor pro vnitřní motivaci dětí, spolupráci a pro samostatné učení, kritické a konstruktivní řešení. Téma na další článek, který chystám.

LENOST – VÝSADA RODIČŮ

Kdo je to vlastně lenivý rodič? Prosím, nezaměňujte lenost s nezájmem nebo nevěnováním se dětem. Lenost je zde myšlena jako nadměrná péče o dítě:-) (Pro lenivé rodiče jsem napsala Průvodce Město na hraní – aktivity bez příprav do prostorů města, právě, aby člověk užíval každé chvíle i ve všední den).
Kdy jsem v sobě tedy objevila lenost? Když opadla euforie z mateřství a na svět přišlo druhé dítě. Takže už se pár let sžívám s přístupem LÍNÝ RODIČ, LÍNÝ UČITEL. První náznaky  právě přišly už s Kidedu plánovačem, instinkty uvnitř volaly: Nech to na nich, nekecej jim furt do toho. Přenes tu zodpovědnost na ně, zvládnou to. Jenže pořád mám v sobě i toho dirigenta a controlfreaka. Nevadí, ono to taky nejde hned, že:-)

UČÍME DĚTI PRO 21. STOLETÍ

Když syn nastoupil do první třídy na Svobodnou školu (fakt nejedou podle osnov), nebyla bych to já, abych pro jistotu hned druhý týden nenaklusala do knihovny a kromě encyklopedie motorů, kterou si vybral Max, nepůjčila taky slabikář. Max sice ledacos přečte, ale přeci jen. Koukám do toho SLABIKÁŘE a hledám něco o autech, bohužel je tam jen máma má tátu a táta má auto. Hm, holka, nevěříš tomu, že ti to sežere. Zkouším ukázat prckovi, aby přečetl, motivuju. On to přelouská a povídá: Mami a proč to mám číst takové blbiny.

Slabikář zavírám, pokývu hlavou a vzdávám své snažení o metodické čtení. Večer, když padám únavou, prcek dotáhne do postele encyklopedii motorů formátu A3 a já slavnostně prohlásím, že teď už fakt ne, ať s tím přijde za dne bílého. Dobrý pocit, umím být líná a dbát na dodržení dohody, že o půl deváté končím a už nic nečtu, protože přišel na pohádku pozdě (v koupelně byl 20 minut – jo jasně, od 5ti let se myje sám)

RODIČE, BUĎME LÍNÍ

Takže dobrá zpráva. Rodiče, můžeme být líní. My nejen, že si to můžeme dovolit, my musíme být líní, aby naše děti mohly dýchat, samostatně se rozhodovat a žít.

OSOBNÍ TIPY, JAK SE STÁT LÍNÝM RODIČEM

• Když dítě odchází z domu bez svačiny : Nenoste mu ji. Maximálně se zeptejte. Máš všechno? Platí i pro zapomenuté bundy, čepice apod.

• Když si dítě skládá puzzle a vy trnete, protože ten dílek dává naopak, nechejte ho tak. Když ho to přestane bavit zkoušet, nic se přeci neděje.

• Když se jde dítě do koupelny umýt a zapomene se tam zkoumáním tekoucí vody v kaskádě kelímků, nechejte ho prožít si to. Je ve flow a vy máte čas.

• Když Vám holka ve třech letech tvrdí, že si to tričko neumí obléknout, s úsměvem jí řekněte: No jéva, ale to bude asi blbé být venku nahatá. Koukej, já se jdu teď obout a počkám tě na chodbě, jo.

• Máte-li potřebu formovat děti a dělat z nich výkonné tenisty, cyklisty, muzikanty, tak se nejdříve ptejte sami sebe: Co mi chybí? Proč to nedělám sám/a. Jak dopadl Mozart, kterého tatínek prodával jako cirkusovou podívanou? A co všichni ti tenisti a hokejisti, co je trénovali otcové plnící si své dětské sny.
• Když děti zařvou: Já mám hlad. Zapomeňte na to, že je budete obskakovat. Ukažte jim na jabko, ledničku a řekněte, nachystej si, co potřebuješ. To budete zírat na to krásné dění v mraveništi.

• Nechte na dětech některé domácí/zahradnické/řemeslnné práce – i bez vaší účasti (nádobí z/do myčky, prádlo z pračky, prostřít stůl, umýt lžičky ve dřezu, zamést drobečky, větší děti nakrájí chleba, zeleninu, utřou a uklidí nádobí, nakrájí křížaly, vyloupou ořechy, vyžehlí si trička, umyjí boty). Vy se nevyšťavíte a dítě unavíte a zabavíte.
• Na akcích pro děti (stezky, výlety, pohádkové lesy apod) prosím, neplňte úkoly za děti a pokud vás nepožádají o pomoc,  vůbec se jim do toho nemíchejte.
• Když si chcete číst nebo pracovat, nastavte si budík v mobilu nebo kuchyňskou minutku a oznamte světu, že teď máte čas pro sebe. Až budík zazvoní, musíte ovšem skončit. (Příště dobu prodlužte:-)
• V neděli ráno si můžete poležet nebo se přitulit k partnerovi. Požádejte děti o hru na otočení rolí. Zavolejte nás, až budete oblečené, umyté a připravíte nám snídani. Pokud máte sourozence, budou dokonce i spolupracovat a krásně ladit. Zapomenete se s partnerem tulit a budete se tetelit blahem, jaké skvělé děti máte.
• Naučte děti zavazovat si tkaničku – fakt jo.

Dokončuji článek, každou chvíli mám děti doma. 6 hodin času uteklo a opět cítím, že bych se dětem měla věnovat. Ale proč? Ony to doma přece pokaždé ocení, když se vrátí ze škola a školky. Přitulíme se, nají se a dělají si své. Možná mi na chvíli seberou počítač, no dobře, i to se počítá, ale nemusím s nimi chvátat do kroužku a milujeme chvíle spolu:-) A navíc platí: dělej, co potřebuješ ty, děti se přidají.

DOLCE VITA.:-)

ÚKOL PRO VÁS: Co dnes změníte vy? Jakou práci/zodpovědnost má ode dneška vaše dítě? Kolik kroužků vyškrtáte?

Pokud by Vás to zajímalo více, na trhu najdete knihy s názvy Líná máma nebo Líný rodič nebo Líný učitel. Já je nečetla, jen viděla obsah. Myslím si, že ani vy nepotřebujete další příručku na rodiče, jen vzít rozum do hrsti. Nedělejte zkrátka nic, co už vám není příjemné.:-)