Proč jsou ženy tak ambiciozní? Proč mladí muži bydlí stále u svých rodičů? Co má společného Včelka Mája a Prasátko Peppa? Co udělat lépe, aby se z našich holek a kluků stali muži a ženy?

Téma výchovy a různých přístupů k ní je dnes hodně populární. Jeden se v tom až ztrácí a nejedna maminka padá na hubu. Máme děti vést partnersky, respektovat je, stavět jim limity, nechat je nudit nebo je ochraňovat a rozvíjet až do úmoru?

Výsledek obrázku pro včelka mája Související obrázek

Možná stále neumíme, jak bychom si představovali.  Možná jsme totiž zapomněli na pár věcí, které prostě knížkami ani webináři neovlivníme. Jsou to jednak vzorce z rodin, které chtě nechtě jdou s námi dál, pokud je “nevyléčíme”. A také jsou to vzorce, které si sebou neseme jako muži a ženy a které se v nás od útlého dětství utvářejí. Zkrátka kluci i holky to mají nastavené jinak a je fajn o tom vědět.

Začnu dnes naším příběhem. S manželem se totiž stále učíme a je to super cesta plná objevování, aha momentů a společných vítězství i selhání. Můj muž je spíše introvert, žije tady a teď, dělá věci na poslední chvíli, vyhýbá se novým lidem a komunikaci, organizování je spíše má doména ačkoliv krizový management je pro něj výzva a zvládá ho skvěle. Chce být ještě lepší táta než je a učí se být lvem, co si umí zařvat. Býval dobrý fotbalista a bubeník (filtroval energii tudy). Já zase tlačím vše stále dopředu (v dobrém i zlém), mám tendenci vyrovnávat se chlapům a dokonce s nimi soutěžit. Mám tendence řešit vše za ostatní a přebírat odpovědnosti za jejich skutky (až moc). Jsem nejstarší z dětí v celé rodině. Možná i tohle před lety vyústilo v chronické průjmy a sebedestrukci (Crohnova nemoc). Mateřství je pro mě po letech už někdy spíše šichta v továrně a utíkám k práci, která mě doplní. Učím se odpočívat – neumím to.

Oba to máme samozřejmě ze svých rodin.

U manžela jsme vysledovali několikagenerační mužskou oslabenost a nekomunikativnost. Došli jsme až k tomu, že muži nebyli dostatečným vzorem a utíkali (do lesa, na pole, na zahrady) před ženskými nároky a rodinnými povinnostmi. K tomu se přidal vliv učitelek (autoritativních žen) ve školkách a školách a z chlapů se nám stali navenek sice bojovníci, ale uvnitř zakřiknuté (doslova) osůbky. Extrémně to vnímáme u mámy manžela, která svou úctu k mužům zcela ztratila. (Její rodiče nefugovali, vychovávala ji babička, táta utíkal k alkoholu, brácha umřel jako miminko) “Dones, přines, udělej, zajeď, uvař, zmiz mi z očí – slýchává manžel, druhý syn (který ač ženatý sdílí domácnost s rodiči) a teď už i náš syn (vnuk) od babičky, když přijedeme na návštěvu. A proč to děda toleruje a poslouchá? Prý aby byl klid.

I v mé rodině je patrná “nadvláda” žen – ve smyslu, chlap nezařídí, musím sama. Prababička jako sudetská Němka se 4mi dětmi šlapala kilometry při odsunu, musela zajistit děti všemi způsoby. Babička zase odolávala dlouho alkoholickému démonu svého muže a moje máma je učitelka, která si vzala nevyspělého kluka. Můj táta si svou moc buduje agresivitou, výbuchy, permanentním brbláním a nákupem klučičích hraček (zřejmě mu rodiče dost odpírali a zakazovali, navíc byl zavřený v baráku a nesměl si zvát kamarády). Není to ničí chyba, jen muži měli více přidat a ženy zase nechat více věcí na mužích a nedělat vše samy, více mužům důvěřovat a nechat je v tom  “vykoupat” – chlapi by si poradili.

Když jsem se na toto téma bavila před časem s Markem Hermanem, ptala jsem se, kdy začala převládat žena. Překvapením bylo, že je to záležitost již mnoha a mnoha generací nazpět. Jasně, vše zapadá. Běda můžům, kterým žena vládne, mluvili tehdy o Libuši. Dochází mi to i u pohádek. Třeba když se děti dívaly na Včelku Máju. Teta Kasandra jako hlavní vychovatelka, Mája jako rebelka utlumená systémem úlu a Vilík jako ustrašený uťáplík. Nebo si klidně vemte Prasátko Peppa. Jakou roli tam mají holky a jako kluci? Tatínek je stále představován jako neschopa, ani obrázek neumí zatlouct (narozdíl od maminky). Nejsem nikterak vyhraněná, ženy mají talent vést lidi, řídit firmy, je to pro ně totiž přirozenější a muži mohou klidně tancovat, protože tohle  kdysi také dělali zcela přirozeně a po svém v rámci lovů a bojů.

Války, průmyslová revoluce braly muže rodinám v největší míře a ženy tak převzaly mužské úlohy. Dnes to dospělo natolik daleko, že můžeme vysledovat opačný trend – ženy se učí být znovu éterickými vílami a muži hledají cestu k pravěkému lovci. Hurá.

Zkusme se tedy podívat, jak je to tedy s tou výchovou u kluků a holek.

Výsledek obrázku pro žena příroda

Jako ženy znovu hledáme svůj cyklus, vztah k přírodě a bylinkám, učíme se meditovat a přijímat samy sebe. Učíme se spolupracovat a nosit znovu šaty. Při sexu se zkoušíme plně otevírat a přijímat se bez předsudků, brát sex jako intimní věc a ne jako soutěž.  Objevujeme věci, které nosíme hluboko zakořeněné, ale které nám od malinka někdo ubíral. Doma, ve školkách a školách, v práci, v médiích…

Jaké chyby udělali, když holku vychovávali?

  • Učili nás soutěžit, s ostatními holkami a dokonce chlapci.
  • Ve sportu měřili časy, výkon.
  • Rodiče i prarodiče nám říkali neplakej, zahojí se ti to než se vdáš.
  • V práci nám velí muž a vyžaduje opět výkon (nechápe, že máme nemocné dítě, zrovna svoje dny)
  • Říkali nám “Neškrábej, podívej se, jak krásně píše Anička” nebo “Ty se té průlizky bojíš? Podívej, Adélka se vůbec nebojí, jen se podívej, jak je šikovná.”
  • V pracovním kolektivu s ostatními ženami soutěžíme, místo abychom spolupracovaly. K tomu je tu ta nové mladá, co si myslí, že umí všechno a šéf jí to žere.
  • Média velí, že jsme jako ženy mistryně multitaskingu. Bojíme se selhat.

Výsledek obrázku pro holčička víla

JAK TO DĚLAT LÉPE U HOLEK

Pravidla pro výchovu holek podle Milana Studničky, psychologa, sportovce, kouče a poradce, více na www.milanstudnicka.cz

  • Vytvářejte v holkách smysl pro spolupráci (hraní spolu na role, tvoření, vaření, tanec, zpěv…)
  • Soutěžení ubližuje, nenuťte je soutěžit. 
  • Oceňujte radost, ne výsledek (zážitek z mletí máku je víc než pomletý mák)
  • Nechvalte ani nekritizujte je před jinými holčičkami
  • Přijměte fakt, že holky si tvoří společenskou hierarchii podle věku ostaních žen (ne podle výkonu). 

Související obrázek

Jako muži se znovu snažíme stát lovcem. Učíme se na kurzech o přežití v přírodě, různými cestami budujeme tělo, svou pozici a moc. Když se nedočkáme uznání v rodině , hledáme ho jinde – jako šéfové, odborníci na finance, úředníci rozhodující o všem možném i nemožném nebo se dobíjíme ve sportu…

Jaké chyby udělali, když chlapečka vychovávali?

  • Tlačili nás do výsledků, ale my jsme jim chtěli ukázat že zvládáme “tu cestu” k výsledku (řešit překážky při stavění lega je víc než postavené auto)
  • Nutili nás pořád hrát si s tím klukem odvedle.
  • Říkali: Nebeč, buď chlap a sami utekli, kdykoliv máma zařvala.
  • Ve školce/škole jsme museli zpívat a recitovat před ostatními nebo dokonce tancovat s holkama
  • Od tří let jsme potřebovali více tátu, dědu, strejdu a byla tu jen máma, teta, babička a pak hodně paní učitelek.
  • Potřebovali jsme lézt na stromy, prát se, ušpinit se a dělat klukoviny a ony nám to zakazovaly.
  • Potřebovali jsme běhat, hrát si na indiány a piráty a táta neměl čas.

JAK TO DĚLAT LÉPE U KLUKŮ

Pravidla pro výchovu holek podle Milana Studničky, psychologa, sportovce, kouče a poradce, více na www.milanstudnicka.cz

Související obrázek

  • Jsou spíše sólo hráči (jako děti a mnohdy i v dospělosti)
  • Přijměte a podpořte klidně jejich soutěživost a rivalitu
  • Oceňujte přístup, ne výsledek
  • Vyžadují mužskou autoritu, ženská autorita je nevratně poškodí
  • Potřebují, aby je táta nebo děda od mámy převzal a přestřihl tak pupeční šňůru.

Teď se zkusme podívat nejdříve na sebe a na naše rodiny. Co nám vadilo jako dětem, jak jsme se cítili, co jsme si přáli. Jak žili naši rodiče, co je vedlo k jejich výchovným stylů? Zkrátka podrobte rodinu svému vlastnímu rozboru. Pak se podívejte na své děti …