S dětmi na cestách – část 2: Provence – bagety, červený písek i ztracené klíče

Sbírali jsme odvahu na delší cestování s dětmi a podařilo se to. Sepsala jsem pečlivě střádané poznámky s tipy z naší druhé části cesty do Provence a na jižní pobřeží. (Kéž vám ušetří čas, který jsme s plány strávili:-)

Než odjedete, vězte, že francouzské dálnice nemají dálniční známku, ale platíte podle ujetých úseků přímo u speciálních bran na dálnici. Nebojte, je to rychlost, projedete kolem automatu, ten vydá lístek a u další brány tento lístek vložíte a zaplatíte (my platili vždy kartou).

Je půlka května, po téměř dvou týdnech opouštíme hranice Švýcarska, venku stále prší a teploměr ukazuje 9°C. Max se nevěřícně ptá: „A když jako dojedeme do té Francie, tak tam už bude to léto? A můžu si konečně obléknout kraťasy a sandálky?“ Počasí se láme někde za Nyonem a hezky je až před Avignonem. Ale svítí slunce. Po tolika dnech slunce a teploměr povyskočil na krásných 18°C. Odbočujeme směrem na Apt (oblast Luberon) a kocháme se už teď vyprahlou zemí s olivovníky, mandlovníky a ještě nevykvetlou levandulí. Ale kvetou vlčí máky, takže je všude krásně červeno. V Apt nás dostihuje léto naplno, nakupuji v Auchanu (příjemný supermarket) hromadu zeleniny, čerstvou rybu a těším se, že budu konečně vařit ve „své“ kuchyni. Přes Airbnb jsme sehnali levné ubytování v malém domečku v kopci nad Aptem (odkaz na ubytování, 50EUR za noc pro všechny, mimo sezóna). V zahradě bazén (zrovna do něj lijou litry chemie a bude se po zimě čistit), terasa a báječné okenice na oknech. Uvnitř útulno, příjemně a děti jsou nadšené, že mají svůj pokojíček, konečně. (Hned naproti naší ložnice, takže v noci stejně nespíme a přelítáváme nebo děti chodí k nám). Děti si vytahují s pískotem a smíchem sandály, usazují se s banánem na terasu a užívají si, že přijeli „do léta“.

Původně jsme si mysleli, že kromě poznávání kraje budeme i pracovat nebo odpočívat. Ale na to jsme brzy zapomněli. Každý den bylo co dělat. Většinu dní na nás svítilo slunce. Tentokrát nebudu vypisovat celý Deník našich zážitků, ale půjdu rovnou k tipům, co navštívit, kde se dětem bude líbit, kde nakupovat a kam skočit na hřiště, bagetu či dobrý olivový olej. Na víno u nás moc nedošlo, jedno růžové jsme dostali od Jerome a to jsme pocucávali celý pobyt. 🙂 Já zejména, když jsem psala první část o cestování s dětmi.

Vísky, příroda – kam se vydat s dětmi Nemáme rádi davy a komerci

• St. Saturnin les Apt – krásné kamenné městečko na kopci s procházkou na kamenný vrch a kostel a zříceninou. Po cestě nazpět se stavujeme na farmě zpracovávající olivovy a nakupujeme v obchůdku oliváček, sladké mandle, tapenády a paštiku. Paní zde mluví i trochu anglicky, což je vzácnost. Stavte se tu pro fajn suvenýry pro babičky a dědečky…
• Villars – mini vesnička s malým náměstím, kašnou, platany a nejlepšími bagetami v celé Provence. V pekárně kupujeme un Baguette Rustikal – ta je větší než naše Amálka, voní a je na ni ještě popel, jak se pekla v kamenné peci. Těsto se krásně táhne (žádná pěna ze supermarketu)
• Rousillon – Sentiers des Ocres – Okrová stezka – přírodní park a příjemná stezka pro 1-1,5 hodinovou procházku. Parádní červený písek, skály, stín stromů, tajemná zákoutí. Doprovází nás vymyšlená postavička křečka Fadyho (vymyslely děti) a hledáme jeho úkryt v dutinách skal.
• Rustrel – Colorado Provencal – podobně jako Okrová stezka jde o přírodní park, trochu delší stezka, ale za dopoledne či odpoledne příjemně zvládnutelná i s malými dětmi. První úsek rovinka, potůček, stromy, malý viadukt, druhý úsek – otevře se před Vámi vyprahlá sahara s červeným pískem – ve vedru nejspíš budete chtít rychle pryč, ale na jaře se to dalo snést. Děti nadšené ze skal a vody. Navštěvujeme Simiane la Rotonde (město hodně v kopci, s kočárkem neuspějete), v tuto dobu mrtvé, v sezoně bude tahat penízky. Ale potěšilo nás malé hřiště pod městem naproti pekárny (před kterou čekalo na její otevření v odpoledních hodinách spousta lidí, no stress, zpoždění 45 minut). A po cestě zpátky jedeme i do Rustrelu – na kafe a zmrzlinu (děti se upjaly na zmrzku a mají ji slíbenou). Obojí kupujeme v kavárno pekárně na náměstí. Sedí tam místní obyvatelé a hlavně děti. A opět nás překvapuje mini ohrádka s hřištátkem přímo na náměstí. Děti nás nechájí pár minut odpočinout.
• Lourmarin – větší vesnička s obchůdky, kavárničkami, restauracemi a hlavně zámkem a také příjemným hřištěm hned u parkoviště. Máme smůlu, duje mistrál a Amálka má co dělat, aby ji neodfoukl. Přesto hřiště navštěvujeme.
• TOP našich výletů – celodenní výlet k jezeru St. Croix a soutězkám Gorges du Verdon. Cesta tam trvala přes dvě hodiny. Po cestě děláme pauzu ve Valensole (vidíme z auta opět hřiště a děti potřebují proběhnout). Azurová voda, málo lidí (květen), půjčujeme si na hodinu šlapadlo za 20 EUR (ukecala jsem ho, jinak by to bylo za 40). Svlékáme boty, odkládáme batohy a vzhůru za dobrodružstvím do soutězky. Děti dostaly dětské vesty a sedí na šlapadle. Soutězka ve skalách je prostě dechberoucí. Dojíždíme k vodopádu a chytáme jeho kapičky. Max pomáhá trochu šlapat. Za mně – šlapadlo nikdy více:-) Pak necháváme děti vyblbnout na břehu. Odjíždíme se spící Amálkou a stavujeme se ještě do městečka Moustiers Sainte Marie. Nádherné staré poutní město, zasvěcené panence Marii. Vybudované ve skále. Hodně schodů vede až nahoru k Notre Dame či jeskyni (Grotte). Všecko stíháme, hned jak dáme něco do bříšek – nevzali jsme si moc jídla a máme hlad). Ve městečku si dáváme sandwich a sladkou teču z pekárny.
• Goult – romantické městečko s malou okružní trasou vedoucí na kopec. U školy (za školou a školkovou zahradou – není to vidět) je opět příjemné hřiště. Na náměstí a v uličkách pekárna, sýrárna, malý obchůdek se vším. Tady jsme původně měli bydlet (ubytování airbnb přes paní Lucy), ale zrušili jsme to kvůli dřívějšímu příjezdu do Provence.
• Saignon – městečko opět na kopci, uličky vás dovedou až ke skále, na kterou po skalnatých schodech (to je něco pro děti) můžete vylézt. Je tam něco jako zřícenina a různá zákoutí. Ve městečku najdete klasicky kavárnu s pekárnou, krásnou kašnu a kulisy starých domů, pár restaurací a dokonce i jednu Michellinskou.
• Gordes – Mekka Provence. Vyzvedněte si v IC plán města a vydejte se na okružní cestu kolem města. Dovede Vás (pokud se nebudete moc držet plánku, který je blbě nakreslený) až na místo, odkud se s Gordes jako na dlani můžete vyfotit). Samozřejmostí jsou kašny a podél stezky protéká i potůček. Z Gordes už je to pak jen pár minut autem do vyhlášeného kláštěra Senannque. Oáza uprostřed přírody. Zvláštní atmosféra, ticho, posvátnost. Honza prohlásil, že by mu nedělalo problém tady zůstat.
• Apt – projděte se starým centrem plným obchůdků nebo přijeďte v sobotu na vyhlášené trhy. Jinak tu není nic extra, jen špinavo, hodně ruchu a mix národů. Jo a v parčíku u centra malé hřiště, na kterém potkáte místní (ne úplně francouzské) obyvatele v teplácích s igelitkami, cigaretami…co mi to jen připomíná?

JEDEN VELE DŮLEŽITÝ TIP! Berte si s sebou vždy náhradní klíče od auta. Proč?
Při našem výletě v Gordes jsme po našem malém obědě v restauraci zjistili, že nemáme klíče od auta. Poetický den se proměnil v múru a začli jsme hledat. Do toho Amálka chtěla spát a Max potřeboval urgentně kakat. Honza se rozhodl projít trasu a hledat klíče ( i v tom křoví ve svahu, kde čůrali), já zůstala s dětmi a zašla jsem do IC předat tel. číslo, kdyby se náhodou klíče našly. Volala jsem na Ford Assistance – tak prý si budeme muset dojet domů pro náhradní klíče, jiný způsob neexistuje. To už jsem na velkou pospíchala i já. Hlavně klid, tohle vyřešíme. Když už jsem měla řešení, napadlo mě, že když jsme vylezli z auta, řešili jsme komunikaci s parkovacím automatem a pak jsme vytáhli z auta věci, ale už jsem neviděla, že by Honza auto zamkl. Popadla jsem golfky se spící Amálkou a Maxe a rychlostí tryskáče funěla do kopce zpátky na parkoviště. Auto tam stálo (chudák Blesk Mc Queen byl uvnitř) a Max běžel zmáčknout kliku. Aaaaa, dveře se pohnuly, auto otevřené. Padá půlka šutru ze srdce a Max hlásí, mami klíče jsou tu..jojojojo“ Radostí tečou slzy a pištím jako malá, objímám Maxe a vytáčím Honzu: „Pojdˇ na kafe a croissant, čekáme tě V AUTĚ.“ Nasedáme do auta a ujíždíme hnáni vděčností směr opatství Senannque. Potřebujeme vyjádřit poděkování celému vesmíru, Bohu, matičce Zemi a všem andělům, že to dobře dopadlo. Zároveň nám dochází velká vděčnost za to, že jsme hlavně spolu, že jsme zdraví a že útoky v Lyonu nás minuly.

A ještě další tipy:

Nakupovat lze v supermarketech, na trzích, pekárnách a malých smíšenkách ve vesničkách. Pozor, obchody a mnohé restaurace bývají přes poledne zavřené, otevírají znovu klidně až v 16 hod nebo i později. Zato si můžete do pekárny zajít mnohdy i do osmi večer. My využili i místní farmáře (olivy, zelenina, víno, maso).

Přečtěte si o tom, jak cestovat s dětmi za málo peněz a poznat přitom spoustu lidí v předchozím článku

Připravuji článek Azurové pobřeží – moře, skály, lodě i hovínka.

Před naší cestou jsem napsala Průvodce MĚSTO NA HRANÍ. Je to milý společník pro všechny, kdo tráví čas s dětmi ve městě.

Více než rok jsem hledala, zkoušela a dokumentovala ty nej aktivity, které děti ve městech baví. A vybrala jsem takové, které baví nejen děti, ale i dospěláky.

Obsahuje přes 77 aktivit na celý rok (nevyžadující přípravu a vystačíte si s tím, co máte u sebe).

Stojí jen 140 Kč a dostanete jej v pdf formátu. A pokud se vydáváte na cesty, zadejte v objednávce kód CESTUJEME a Průvodce Vám pošlu za rovných 100 Kč.