STRACH JE NAŠE VNITŘNÍ VĚZENÍ. JAK HO PROMĚNIT?

Procházíme se s dcerkou a míjíme spousty lidí.
Nikam nechvátáme. Amálka najednou začne svou tříletou krásně dětskou češtinou zpívat na plné kolo:
Mám lád ty klásné chvíle, pjostě já mám lád, léto s Tebou. (Jirka Šelinger, aktuálně v podání reklamy Invia).
Lidé se usmívají a mě napadá.

?JAK BY SE LIDÉ TVÁŘILI NA ZPÍVAJÍCÍHO DOSPĚLÉHO?

Jaké musí být ty bloky, že si nedokážeme mnohdy ani zazpívat před sebou samými, natož před lidmi, venku, ve světě, ve kterém žijeme.

?STRACH VLASTNĚ NEEXISTUJE, JE TO JEN POCIT A NAŠE NAHLÍŽENÍ REALITY

Taky jste bydleli v paneláku? A taky jste nejraději hulákali na chodbě, kde se to všechno rozléhalo? A taky vám říkali, potichu – sousedi?

A jak to máte teď? Otevírají se dveře a děti hulákají na chodbě.

1. Fáze – dělají kravál, nějak mi to vadí.

2. Fáze – co přesně mi na tom vadí? Aha, mě konkrétně nic, jen se bojím, že to bude vadit druhým. Že já zase dostanu vyhubováno, budu napomenuta, dělám něco špatně.

3. Fáze – jestli to někomu bude vadit, ozve se sám, netřeba si dělat obavy předem a neopodstatněně a myslet stále za druhé. Zpívejte dál, děcka.

To je vlastně podstata strachu obecně.

Naše vnitřní VĚZENÍ, které si ale DĚLÁME SAMI.

V posledních dnech jsem dostala z hůry mnoho znamení – žij tady, teď, protože zítřek už být nemusí nebo bude úplně jiný.

Nauč se říkat, co cítíš, ať už je to radost, smutek nebo zlost.

Podobné situace jsou v životě na denním pořádku.

Vedu workshopy pro maminky i firmy a o strachu se bavíme často. Naposledy to byl třeba klasický stres z práce. Ale práce sama stres nezpůsobí. Takže jsme hledali a našli. Onen stres byl způsoben strachem, zbytečným strachem. Strachem z autority. Ta maminka byla ve stresu, že jí šéfová stojí za zády a čeká na splnění zadání a ona se tím pádem nemůže soustředit a cítí se pod tlakem.

? STRES Z PRÁCE (ŠKOLY)

Na otázku, jestli šéfové řekla, co potřebuje, jak se cítí, odpověděla, že ne. Ptám se, proč? Pokrčila rameny a odpověděla:

Protože by mne sjela, kamarádce se to taky stalo. A jsme zpátky malé bezmocné děti, které raději denně zakouší strach, obavy, úzkost než aby si řekly o to, co potřebují a vzaly život do svých rukou.

DÍKY ZA DĚTI. NECHEJME JIM „JÁ MŮŽU“ CO NEJDÉLE, NEJLÉPE NAPOŘÁD.

A CO VZTEK U DĚTÍ

Dítě opravdu nemá potřebu nás vytáčet, pokud mu nedáme důvod. Vztek je forma zoufalého volání po vlastních potřebách a bezmoc (nevím, jak to mám zařídit a jestli vůbec můžu).

POZOR, vztekající se dítě NENÍ CHUDÁK. Tím říkám, že vztekající se dítě něco chce, potřebuje, ale NEUMÍ si to ZAŘÍDIT, nikdo ho to nenaučil. Neumí vzít život do svých rukou.

Cítí se bezmocné, protože třeba neví, jestli a jak může věc ovlivnit.

Děti učme respektovat sebe i druhé, potřeby a pocity všech v procesu.

Amálka se nechtěla večer koupat, už byla unavená. Já taky. A tak se nabídl ke koupání táta. Velký záchvat vzteku, že táta nemůže, že chce mámu. Prostě to měla takhle nastavené a počítala s tím. Já jí vysvětlila, že mám první den MS a už si chci sednout, protože mě bolí bříško a záda, když stojím u vany. Že to táta veme dnes za mě a budou dělat určitě zase blbiny. Utřela slzy a řekla něco, co mě utvrdilo, že jdeme dobře:

MAMINKO, JÁ SE TI OMLOUVÁM, ŽE JSEM KŘIČELA. JÁ JSEM SE BÁLA, ŽE MĚ NECHCEŠ. TY MÁŠ ZASE TU KLEV? (má 3 roky). 

A právě tyhle situace mě inspirovaly k vytvoření pomůckohry, která vrací spokojenost a radost, díky které se učíme, že můžeme, dokážeme a potřebujeme. Děti i my.

KOMUNIKAČNÍ KARTY KIDEDU MÉ EMOCE

?Pokud víte, že naštvání, strach a křik nic nemění.
?Pokud jste na cestě k respektování a zároveň udržení limitů ve výchově dětí.
?Pokud se trápíte sama a chcete více radosti a pohody do života

…je tahle hra smysluplnou POMŮCKOU do života, ke které se s dětmi budete vracet.