Vizualizace má velkou moc

„If I was a painter, I would paint my reverie.“ (Kdybych byla malířem, namalovala bych mé snění). Text mé oblíbené skladby od Norah Jones.

Na začátku roku jsme takhle s dětmi kreslili, jak bychom chtěli trávit každý den. No dopadlo to tak, že máme tři spojené výkresy, jezero, hory a všude nás čtyři s batůžkama, v plavkách, v lanovce, na lodi, v restauraci, na trhu, na louce. Prostě dovolená na každý den. Bylo to krásně uvolňující a spojující. Všichni jsme si vyjádřili to své na společný papír.

V posledních dnech na mě téma malování vyskakuje na každém kroku. Předevčírem jsme si s dětmi takhle sedli ke stolu v době, kdy už je zaháním do koupelny, ale teď přišel jakýsi posvátný okamžik. Obě děti chtěly kreslit. Já jsem vlastně chtěla kreslit. Každé dítě si čmárkalo podle sebe, podle své nálady a i já najednou měla na papíře portrét. Max na to vykuleně kouká a povídá: „Mami, to vypadá jako opravdické, jak jsi to udělala?“ Ještě mě totiž nejspíš vlastně neviděl kreslit takto. Většinou totiž kreslíme „dětsky“

Malování, kresba, zkrátka VIZUALIZACE má několik úžasných vlastností:

  • Uvolníte vše, co máte v hlavě.
  • Dáte na papír myšlenky, sny, cestu, touhy.
  • Umí zanechat stopy v paměti (paměťově řetězcem, učení zpaměti)
  • Přenesete na papír emoce, nálady a skryté potřeby.
  • Pomáhá Vám přenést do reality Vaše myšlenky a sny.
  • Kresbou jste na půl cesty k realizaci.
  • Je podstatou myšlenkových map.
  • Vizualizace pomáhá dětem s poruchami učení a autistům zorientovat se v našem světě.
  • Vizualizace pomáhá sportovcům lámat rekordy. Vizualizace pomáhá nemocným se zase uzdravit.
  • Vizualizace dokonce pomáhá paraplegikům se opět postavit.
  • Vizualizace podporuje abstraktní myšlení (představy).
  • Vizualizace podporuje malé děti v jejich poznávání světa, jejich paměť a orientaci v čase a pomáhá jim udržet myšlenky v jedné linii, ve jednom proudu.

Vizualizace je komunikačním kanálem

Jako rodiče nebo učitelé se stále učíme. Mnohdy nám stačí sledovat děti. Ony samy nám napoví. Než vzniklo Kidedu, zažila jsem AHA momenty u dvouletého (dnes skoro šestiletého) syna: Jeho zájem a touhu udělat si svůj přehled, časovou linku, zkrátka jakýsi plán dne. Tehdy jsem mu pomohla kreslením plánků, map, cestiček a myšlenkových map, až vše vyústilo v obrázky s denním plánem. Už jsme pak nemuseli každé ráno hrát hru na to, kdo vydrží déle. On běhat v pyžamu a já nepřipomínat mu, že za chvíli odcházíme ven. Už jsem večer nemusela dávat pokyny k úklidu hraček (sám si nastavil, kdy si hračky uklidí – před koupáním, před večeří, po koupání nebo až ráno). Pochopil a přijal fakta jako převlékání, hygienu, potřebu se najíst, jako jeho vlastní plán.

Protože tohle bylo nové i pro mne, začala jsme více zkoumat, jak je možné, že to dvouleťák zvládá sám? Dodnes však ve mně hluboko a zarytě dřímá automat na fráze mých rodičů: převleč se, obuj si ty papuče, je zima, vysmrkej se – slyším se a radši bych se neslyšela, tuhle samostatnost už musí dítě převzít samo. Když přijmu fakt, že dítě ví samo nejlépe, jak mu je, uleví se mi. Kluk spí v kraťasech, když je venku -10 a já jsem pod dekou až po uši, ale je teplý, spí a je v pohodě, není tedy co řešit. Když jsem to poprvé zkoušela zlomit a zlomila, v noci se počůral.

Připomíná mi to vtip z jedné knihy. Máma volá malého syna domů a ten se jí ptá: „A proč? Je mi zima nebo mám hlad?“ 

U větších dětí se vizualizace stává velkým pomocníkem při čtení (v havě se tvoří kulisy děje), při nutnosti si pamatovat fakta nebo pri matematických úlohách (kreslení nám pomáhá znázornit si průběh výpočtů). Když si chcete zapamatovat třeba 10 slov po sobě jdoucích, umístěte je v hlavě někde na trase po bytě (květináč, poličky, lednice, záchod, postel). Pak je zkuste vyjmenovat. Jde to? Můžete tak trénovat paměť a je to forma hry pro děti, dospělé a třeba i seniory. Na podobném princiu funguje i hra Přijela babička z Číny, dovezla…

Proč si dát na vizualizaci pozor?

Před pár dny jsme si právě o malování povídaly s kinezioložkou. Vrátila mě totiž do období, kdy jsem malovala a kreslila více, období -náct. Jde spíše o to, co. Kreslila jsem destrukci, smutek, bouře, slzy, krev, smrt – v různých formách. Destrukce se dostavila o pár let později, skutečná, hodně blbá nemoc. Dodnes se snažím pochopit, jaký význam to tehdy mělo? Učí mě to moje děti, jsou drsní učitelé. Vystavují mě občas hodně vyhroceným situacím.

Dá se vizualizovat jinak než papírem a tužkou?

No jeje a opět jsou to děti, kdo nám ukazují, jak vizualizovat. Na konci ledna mě přepadly „Cestovatelské boty“ a touha po teple, slunci a potřeba volna. Začala jsem plánovat cestu – cestu, o které si sním, která splní mé potřeby. Děti si najednou celé dny hrají spolu a samy. Mají zajímavé nápady – hra na moře, hra na výlet, letadlo, hra na hotel, hra na kavárnu. S údivem koukám, jak nám přestavují doma nábytek, jak nám tu z matrací vzniká mezonet a bazén. Tvoříme spolu krabicovou televizi s posuvnými obrázky (doma telku nemáme) a děti z postele koukají na tu krabici. „Mami, pojď se taky dívat. Co si dáš na snídani, máme tu croissant, kafe (normálně jíme fakt zdravěji).“ V tu chvíli mi dochází:

No ty brďo, vždyť oni mi tu vizualizují to, co potřebuju!

Přistoupím na hru a několik minut si hraju, že se jdu ubytovat do hotelu a v posteli se společně koukáme na tu krabicovou telku a cpeme se pomyslnými croissanty. Paráda. Tohle je taky vizualizace. Navíc vizualizace našich malých zrcadel.

Dnes mám moc fajn den. Ráno jsem nemohla vstát z postele. Byla jsem vyčerpaná, nevyspaná, doznívající nachlazení a nově opar na rtu. Před sebou však dva dny, kdy mám přednášky a jinak čas pro sebe a své tvoření. Manžel odjel s dětmi k babičce. Už týden jsme měla jasný vizuál toho, jak je strávím a ani opar a únava mi v tom nezabránily. Zašla jsem si na oběd a dala si i kávu v kavárně, mlčky, u časopisu. Vnímala jsem, jak se mi zpomalil dech a věděla jsem, že odpočívám (po dlouhé době)

Po příchodu domů na mě vyskočí v podobě jedné zprávy opět téma vizualizace. Je rozhodnuto, než budu pokračovat v psaní knihy Město na hraní (na což se těším celé dopoledne), musím vyhodit tuhle spoustu myšlenek na papír.

Možná máte zrovna taky potřebu kreslit, malovat, vizualizovat. Klidně to udělejte, teď, za chvíli, ale ještě dnes.

Štěpánka
Provádím rodiče, ženy, děti a teenagery, vedu rodinnou poradnu. Jsem autorkou portálu a značky pomůcek Kidedu. Pomáhám lidem laskavěji komunikovat, zvládat emoce, vztahy, objevit a uvolnit životní záseky. Mám radost, když se lidem vrací do života radost.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *