M. napsal:

Partner, teta, švagrova.?
Partner reaguje na tu příkazovou výchovu, i když já nic neprikazuji, on jde velmi často „do útoku“. A to i když komunikaci začíná on, v tom mi není dobře, cítím neuctu vůči mně , úzkost, nerespekt vůči mně a nakonec vztek na něj. Švagrova – stejná vychovana jako můj muž, často mi spíš přijde, že hraje jak je neprustrelna a že když o ní někdo řekne něco špatného, tak tvrdí, že se jí to líbí, přitom mi připadá spíš strašně osamocena, velmi fixovana na maminku a své dítě, práci, nemá žádné přátele,partnera (tuším jen milence), veškeré volnočasové aktivity dělá se svou čerstvě plnoletou dcerou (ta se mi tak po svém ve zkratce svém svěřila, že je z mamky na prášky – přesně tak to řekla) . Švagrova si nikoho nepřipouští k tělu, nikdy o sobě nemluví. Párkrát jsem ji nabídla, že k nám může chodit na čaj, třeba o víkendu, někdy v týdnu, řekla že není čas, raději u sebe doma uklízí do úmoru, vícekrát nenabízím, asi zraněný introvert, který si to nechce přiznat, nevím . Velmi často se ve vrací k 20 let starým událostem, „tvrdá“ žena, která nepotřebuje pomoc a připadá mi, že spíš dělá, že ji dělá dobře být tvrdá i na ostatní. Když jsem se vdala za jejího bratra, chvíli trvalo než přestala chtít od mého muže pořád někam vozit, odvézt.. pomůžeme rádi, jen jsem z ní cítila, že jakoby asi najednou přišla od jediného muže v rodině, který tak nějak funguje a svou frustraci dávala najevo zvláštními způsoby.Mozna i žárlila a bála se o svůj post, když mi její rodiče pomohli třeba s nákupem v době, kdy mi nebylo hej, napsala mému muži , že se jejich rodiče že mě můžou posrat, doslova. Mého muže má stále za malého kluka (vzor od maminky) a jakmile si můj muž vytici hranice, je nespokojena, kritizuje ho a je schopna říct, že ho na Vánoce nechce vidět, často se hádají po telefonu (asi další jádro pudla, což se odráží i na atmosféře u nás doma, volá nevhod, když jí její bratr neodpoví do hodiny, už ho kritizuje, že neumí odepsat, přitom by napsal večer, až bude víc v klidu ) a švagrova asi není zvyklá na odpor, u ní doma se musí poslouchat, tak to asi očekává i od ostatních mimo její prostor-zvlášť od těch nejbližších. Teta je skvělá, tam spíš jen nevím jak nastolit komunikaci dědictví (byla by ráda, kdyby ten dům někdo chtěl), staral se o něj, nepřišel vniveč, nevím jak vést komunikaci, aby slyšela to, co si přeje (my bysme to opravdu nenechali spadnout, milujeme to tam, chtěli bysme tam bydlet ) a zároveň aby to nebrala, že jí pohřbivame, občas mi přijde že má trošku paranoidní sklony.. Nebo ne paranoidní, ale že si bude myslet, že dům nechci výhradně já jako její přímá příbuzná, ale víc můj muž atd., prostě ji napadají různé scénáře a je pro mě /nás trochu náročné diskuzi na tohle téma započít. Možná je to tím, že jednou mluví tak a jindy onak, jakoby o svůj majetek nechtěla přijít, což chápu, ale nevím jak jí vysvětlit, že mít dům až v šedesáti letech není moc top, zkrátka potřebujeme na něj mít ještě síly. A přitom vím, že by jinak byla šťastná, že tam jsme, a my taky, úplně jak blechy.