3 stresové reakce dětí na TV pohádky

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké procesy spouští v prožívání dětí třeba tv pohádka z dílny Disney -Pixar? Jestli děti rozlišují mezi realitou a vymyšlenými příběhy třeba právě v tv pohádkách??

Trápily Vaše děti noční děsy, aniž byste věděli, proč je děti prožívají?

Než přejdu ke stresovým reakcím, dovolím si malý úvod.

Vezli jsme mou mámu na letiště do Krakowa a prošli jsme si s dětmi město. (Města jsou pro nás taky hřiště – doporučuji Průvodce Město na hraní pro rodiče i učitele v MŠ).
Procházeli jsme parkem a na lavičce byly instalovány 2 sochy významných polských osobností. Maxovi (9) už to přišlo vtipné, Amálka (5) se zděšením pronesla.
„Ach neee, co ti pánové provedli, že je někdo zaklel a zkameněli?“

Není to tak dávno, co se koukala na Elenu z Avaloru (Pixar) a tam probíhalo mnoho scén, které vedly ke zkamenění. Já se nekoukala, ale slyšela jsem jekot dětí, jejich pokřikování, nervozní poskakování po gauči. V zápětí na to jsme měli velmi neklidnou noc. Tohle se opakovalo u každého dílu.

Tehdy jsem si řekla, tohle ne. Elena není pohádkou pro malé školkové dítě. (Ne to naše). A už podruhé jsem Elenu prostě doma zatrhla. Ačkoliv vím, že pro mnoho dětí může být (relativně) v pohodě.

Co se při sledování příběhů u dětí děje?

Podle vědec. studií dětský mozek (limb. systém, thalamus, hypothalamus) nedokáže odlišit skutečnost od fikce. On to vlastně neumí ani ten dospělácký. Proto se u filmu leckdy i dospělému rozbuší srdce, zvýší adrenalin a kortizol v krvi. Člověk prožívá autentickou stresovou (obrannou) reakci, protože se cítí v ohrožení.? Tento stres je ale zcela zbytečný a vyčerpává organismus i kognitivní funkce.

Dítě navíc vnímá třeba scénu v pohádce jako první zkušenost, podle které si utváří vzorce a názory pro celý život. Závisí i na nastavení človíčka, jak zmiňuji výše. Některé děti jsou v pohodě, jiné to ovlivní mnohem více.

Více o typech osobností dětí najdete tady.

3 stresové reakce při sledování TV pohádek

• Některé děti si mohou zakrývat oči, zacpávat uši, křičet, poskakovat, otáčet se (utíkat pryč).
• Jiné jsou v pohodě navenek, ale mohou prožívat děje třeba zpožděně děsivými sny, počůráváním nebo jinou stresovou reakcí (somatický kašel).
• Další děti mohou stres prožitý v příbězích promítat do agrese vůči druhým i sobě a vnitřní nervozity, neklidu. Mnohdy i chornicky. A proč? Zbytečně.

Jak je to s klasickými pohádkami?

Možná se ptáte, jak je tomu u pohádek klasických – Perníková chaloupka, Červená karkulka, Zlatovláska, Popelka. V pohádkách mohou děti objevovat určitě vzorce, charaktery a fungování dobra a zla, vítězství a prohry, odměny a trestů. Stejně jako odvahu a schopnost překonávat překážky. Nicméně i takové pohádky mohou u dětí vzbudit jistý zážitek, který předurčí jejich nahlížení reality. Například nenávist třeba k starým lidem (ježibaba), k vlkovi. Kdo z nás považuje vlka za mírumilovné zvíře? Já ne. Od malinka mi ho spojovali s vražděním kůzlátek a lidí:-) Navíc je zlo a dobro vykresleno černobíle. Málokterá pohádka pátrá po tom, proč se zlo stalo zlým. Napadá mě teď jedna – Chlapec Vánoce. Tady zlo vyplynulo ze ztráty důvěry a zklamání a poté bylo také napraveno. Formát pohádky však také nebyl úplně vhodný pro malé děti.

Výhody čtených pohádek

• Výběr pohádky určujete a přizpůsobujete věku a zralosti dítěte sami. (Já jsem i obměňovala, vynechávala nebo doplňovala věty).
• Klasické pohádky přináší pár dobrých vzorců (neotvírat cizím lidem, nekrást perník z chaloupky…sic přijde trest) – jsem ovšem přesvědčena, že dnešní děti už potřebují jiné vzorce a není potřeba je strašit ježibabou (trest), ale reálnými následky činů.
• Čtené pohádky je rituálem a propojení rodiče s dítětem.
• Umožňuje dětem rozvíjet představivost adekvátně věku a zralosti – takže čert může být prostě legrační postavička a ne horově vyhlížející nestvůra.

Osobně si však myslím (i když mi to mnozí bohemisté, češtináři zazlívají), že pohádky s prvky agrese, vražd, zkamenění by v dětském světě vůbec nemusely – dokonce neměly být.

Pamatujete si třeba na nějakou scénu z pohádky nebo filmu, která vám dlouho nedala spát? Já třeba Nekonečný příběh… to byl pro můj dětský svět tvrdý ořech. A nemyslím si, že by mi pohádka do života něco dala. Odvahu? Překonávání překážek a strachu? Možná, ale skutečný život přinesl mnohem větší hnací motor.

Co tedy dětem pouštět?

• Dětské vzdělávací pořady – Déčko má pár pěkných pořadů pro různě staré děti.
• Seriály o tom, co prožívají děti z reálného světa (bez příšer, oblud, strašidel). Např. Seriál Teo, Prasátko Peppa, Topsy a Tim, Týnka a Tulík, Bing (tady opatrně, Bing tu nemá moc pevné hranice a může vše), Chaloupka na vršku.
• Přírodovědné dokumenty – existuje celá řada veselých a mnohdy vtipných dokumentů
• Nebo dětem pusťte audio Příhody Edíka a Edinky – jsou ze skutečného světa a pomáhají dětem nejen se ztotožnit s postavami a jejich pocity a zážitky (obavy, vztek a radost), ale také hledat v situacích řešení. Pátrat po důvodech, hledat cesty místo slepého poslouchání pokynů.

Příhody Edíka a Edinky nejen o emocích jako mp3 nebo na CD najdete TADY