Než své dítě pustíš… do školky

Když se tvá holčička nebo chlapeček narodil/a, byla to obrovská změna.  Teď, když se chystáš své dítě vypravit poprvé do školky, přichází další změny.

„Přemýšlím, jestli dám staršího syna do školky. Když jsem s dcerkou doma, už na něj nemám tolik času.“ Lenka S.

Jaké pocity při nástupu do školky provází nejen děti, ale významně se odehrávají i v nás, maminkách. Jak se s nimi popasovat u sebe a jak je pomoci zvládnout dětem?

Smíšené pocity mají totiž nejen děti. Máš některé z těchto myšlenek?

 „Sama nemáš na školku dobré vzpomínky, nechceš, aby to děti prožívaly, snad to bude jiné.“

„Tvůj syn je hodně introvertní, děti nevyhledává, těžko snáší odloučení.“

„Chceš pro sebe trochu změnu nebo potřebuješ pracovat.“

_{1. Najdi ten opravdový důvod}

Mám pro tebe malý TEST (inspirovala mě Alena Pokorná, speciální pedagožka, jejíž příspěvky najdete v kurzu Samostatné děti svobodnějších rodičů):

Na kousek papíru si sepiš důvody, proč vlastně dáváš dítě do školky. A kde se v tobě berou další myšlenky a pocity?

• Vracíš se do práce, potřebuješ peníze.
• Chceš více prostoru pro sebe.
• Tvé dítě vyhledává kolektiv a společnost.
• Nezajistíš mu takový program, jaký má ve školce.
• Prostě se to tak dělá.

2. Co skutečně je za tvými pocity

Přečti si pocity a zkus najít, proč v tobě vznikají.

• Předáváš dítě v podstatě cizím lidem, o kterých toho moc nevíš. A kteří budou mít vliv na tvé dítě.
• Popouštíš pomyslné vodítko a necháváš dítě na volno.
• Ztrácíš kontrolu (nad dítětem, nad tím, co jí, nad tím, s kým a s čím si hraje, jak mluví…)
• Těšíš se. (na prostor pro sebe, na shledání s dětmi po školce)
• Máš vtíravý pocit, že dítě odkládáš.
• Cítíš vzrušení z nových začátků a z toho, že i ty se vrátíš do práce – mezi lidi.
• Budeš zase v roli „poslouchám učitele“.

A teď se mrkněme na tvého chlapečka nebo holčičku. Jak se mohou (nemusí) cítit a proč to jejich pocity následovat.

3. Pojmenuj s dětmi jejich negativní emoce

Představ si zase sebe, jako bys byla malá a šla do školky nebo do školy nebo pokud ti půjde líp. Představ si, že jsi velká holka a jdeš poprvé do nové práce. Jaké emoce tě napadají (smutek, radost, nadšení, touha, frustrace, lítost, láska, vztek, bezmoc, zlost, strach…)

Co s nimi uděláš teď? Co s nimi může udělat dítě?

Právě tě máma odvedla do skupiny lidí, které neznáš. Nestojíš o ně. Tvoje kámoška tady není. Jste všichni v jedné místnosti, někdo tady běhá, někdo pláče. Vzadu vidíš nějakou paní. Netušíš, jak se zachovat. Co tu budeš dělat? Jak dlouho? Zatímco Tvá milovaná máma, jistota, důvěra, tvůj svět, odchází a někam pospíchá.

Další situace. Co s nimi uděláš? Co s nimi může udělat dítě? Co mu poradíš?

4. Najdi s dětmi jejich pozitivní emoce

Udělej teď něco podobného: najděte spolu to, co bude pozitivní. Např.:

5. Tohle se s dětmi můžeme učit společně

O pocitech s dětmi mluv a podpoř je v tom, aby o nich mluvili bez obalu, narovinu. Podmínka je, že to musíš umět i ty sama. Poznáte spolu, jaká emoce to je a odkud se vzala.

A víš, co je mega důležité? Abys ty i děti věděla, co můžeš udělat, jak tu emoci proměnit tím, že situaci změníš, že se ozveš, že ji sdělíš. Nauč děti tvořit svou realitu, ovlivňovat svůj život aktivně a nečekat jen pasivně, co přinese.

Hrejte si a podpořte děti v jejich samostanosti s Kidedu plánovačem nebo Emočními kartami

Pápápá, říkáme dál před školkou

Vloni jsem se dojala, když jsem uslyšela hit Holky z naší školky. Tak reálné, tak skutečné, tak život.  Sloka o opětovném shledání se školkou se mě jako dítěte nedotýkala. Až teď. U školky se setkávám se svými spolužačkami a spolužáky, známými. Spousta žila ve světě a v jiných městech. Najednou na sebe ve spěchu máváme před školkou opět v našem rodném městě. Už jiní a přece stále stejní malí kluci a holky, kterým se splnila dětská hra na maminky a tatínky.