Víme, jak myslí malé dítě? Vzpomeňme si, taky jsme jím byli.

Už se Vám to stalo?

• Ve školce Vám někdo sedl na Vaši židličku? 
• Chtěli jste si hrát s Hankou a rodiče Vám nutili, abyste vzali do party i jejího bráchu?
• Babička Vás brala do kostela a vy jste se taaak děsně nudili a ještě jste za to dostali pokáráno.

Co Vám běhalo v hlavě? Co následovalo? Co se uvnitř Vás dělo? Jak reagovali dospělí? 

Knedlík v krku, sevřené hrdlo, zlost a bezmoc.

?Já třeba z té židličky ve školce tu holku po smlouvání nakonec žduchla dolů a taky na ni zaječela. Stály pak nade mnou dvě učitelky a já poprvé zkusila, co to je „ozvat se“. Jo, krev tekla mně, praskl mi u toho oparový stroupek na rtu:-)

Právě se probírám situacemi, které mi píšete k minikurzu Semínka zodpovědnosti – Tresty nebo důsledky. 

A chci Vám napsat něco, co pomáhá nám i mnoha dalším dospělým.

V každé situaci, která se stane, zkusme být na chvíli tím dítětem a pomyslet si, co mu běhá v hlavě.

?Jak asi myslí 2leté dítě? Co potřebuje a na čem mu záleží?

No jasně, dvouleťák? je:

na sebe myslící malý tvor, jehož jediným úkolem je přežít a zajistit si pro to podmínky. A tohle je nádherně v pořádku. 

Dokud dítě nemluví, automaticky ho považujeme za nesvéprávné a jeho „prohřešky“ nám přijdou v pořádku a roztomilé… Hází hračky z kočárku – ouje
...a pak přijde: ve třech letech období „nepůjčím hračku“. To už nám roztomilé nepřijde.

Přemýšleli jste někdy proč?

Dítko rozumí, mluví a tím nám poskočí v pomyslném žebříčku do levelu „dospělý“ a tedy plně svéprávný, zodpovědný a racionálně uvažující.

Ještě navíc je to „naše vizitka“, co když nás někdo bude hodnotit?

Ale právě tady můžeme začít zasévat semínka zodpovědnosti a v každém věku zvyšovat levely.